Kompletní shrnutí

− prostředkem k uplatnění práv nepominutelných dědiců zůstává kverela

− neúčinnost ustanovení testamentu, která se týkala nepominutelného dědice, jinak zůstává

testament v platnosti

Právní postavení dědice

− určeno jeho vztahem k dědické posloupnosti

− závislý na jeho vůli

− projeví vůli dědictví přijmout a stát se dědicem nebo dědictví odmítne

− nezávislý na jeho vůli

− nemůže dědictví přijmout ani odmítnout, dědicem e stane i proti své vůli

− rozlišujeme proto 2 skupiny dědiců

− domácí dědici (heredes domestici)

− příslušníci zůstavitelovy rodiny (domácnosti)

− dědicové vlastní a nutní

− ti, kteří podléhali zůstavitelově moci v době smrti

− toto postavení měli intestátní i testamentární dědicové

− stávali se dědici okamžikem smrti zůstavitele, nemuseli projevit žádnou vůli (dokonce i proti ní)

− jejich postavení vyplývalo z toho, že se na majetku podíleli již za zůstavitelova života

− nebezpečí, pokud zdědili mnoho dluhů -> upravovalo praetorské právo

− dědicové získávali možnost dobrodiní (právo abstinence)

− nevměšoval-li se domácí a nutný dědic do pozůstalostních záležitostí, jakoby se

dědicem nestal a dědictví je nabízeno dalším dědicům

− podle civilního práva ale nadále dědicem zůstával

− dědicové nutní

− takové postavení měli jen dědicové testamentární

− mohli to být otroci, kteří byli ustanoveni za dědice a zároveň propuštěni na svobodu, nebo

členové rodiny, kteří v době zůstavitelovy smrti byli jeho moci podřízeni jen nepřímo

− dědicové cizí (extraneové, heredes extranei)

− všichni ostatní dědicové

− zda se dědici skutečně stanou, záviselo na jejich vůli -> dobrovolní (voluntární dědicové)

− přijetí dědictví (adice)

− platil pro ně adiční princip

− neomezeno časovou lhůtou

− formální adice = krece (crecio)

− slavnostní slova

− výjimka: 100denní lhůta pro přijetí

− mohla být podmínkou pro nabytí dědictví

− neformální adice = dědická gesce (gestio pro herede)

− konkludentní forma adice

− jako dědic se začal chovat, přijetí dědictví vyplývalo z jeho činů

− zvláštní ustanovení o dědické kapacitě

− způsobilost přijmout dědictví z testamentu (neměli ji juniánští Latinové, v principátu

neženatí a neprovdané, částečně i bezdětní)

− aby mohl dědictví přijmout nebo odmítnout, musel být způsobilý k právním úkonům

− odmítnutí dědictví

− nevyžadovalo zvláštní formy

− povolaný se jako dědic nechoval

− přijetí podle praetorského práva

− pozůstalostní věřitelé se mohli dotázat povolaného, zda dědictví přijme -> ten měl

deliberační lhůtu -> pokud odpověděl záporně nebo do jejího konce neodpověděl, má se

za to, že dědictví odmítá

− začali ji používat i civilní dědicové (praetor nabízel účinné prostředky ochrany) -> stírá se