Kompletní shrnutí

− mohla být odevzdána pozůstalostním věřitelům za účelem prodeje (byla-li předlužena)

− od principátu šla do státní pokladny

Právní ochrana dědice

− základním prostředkem: hereditatis petitio (dědická žaloba)

− proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost nebo jednotlivé pozůstalostní věci

− projednával centumvirální soud

− byla vlastně vindikací pozůstalosti

− žalobce = civilní dědic

− podáním žaloby vindikoval pozůstalost jako celek nebo jednotlivé její části

− pasivně legitimovaný byl jen držitel, kt o sobě tvrdil, že je dědicem nebo nemohl uvést jiný důvod své držby

− žalovaný neměl defenzní povinnost, pokud žalobci vydal pozůstalost

− odmítl-li, mohl žalobce použít interdikt Quem hereditatem, kterým byla žalovanému držba pozůstalosti odejmuta

− původně směřovala k uplatnění práv k hmotným věcem pozůstalosti -> později i věci, které měl

zůstavitel v detenci a jeho pohledávky

− žalobce se jí domáhal také všeho, co k dědictví přibylo a věcí, které nastoupily na místo původních

pozůstalostních předmětů

− cíl žaloby = vydání pozůstalosti -> nutné rozhodnutí, že žalobce je dědicem

− pokud žalobce použil běžnou vindikaci, mohl držitel pozůstalosti odporovat tím, že je nutno

nejdříve rozhodnout o dědickém právu žalobce

− držitel posuzován jako nepřikázaný jednatel

− rozlišení, zda drží v dobré nebo ve zlé víře

− v dobré víře: musí navrátit vše, co jako užitek z pozůstalosti spotřeboval po litiskontestaci

nebo nahradit škodu, kterou tehdy spáchal z nedbalosti

− ve zlé víře: po litiskontestaci odpovídal i za náhodu, před litiskontestací ručil jako držitel v dobré víře po ní

− praetorský dědic

− chráněn hlavně interdiktem Quorum bonorum, kterým se domáhal vydání pozůstalostních věcí

− účinný i proti civilnímu dědici (ten pak mohl použít dědickou žalobu úspěšně jedině tehdy,

když byla držba pozůstalosti věcně nepodložená)

Odkazy

− legata a fideicommissa

− jednostranný právní úkon na případ smrti ve prospěch osoby, která není jeho dědicem -> sukcese singulární

− odkazovník = ten, v jehož prospěch byl odkaz učiněn

− obtížený (oneratus) = dědic odkazem obtížené pozůstalosti

− podle civilního práva = legatum

− možno je pořídit jen v testamentu zvláštní předepsanou rozkazovací formou

− možné jej zřídit 4 způsoby -> 4 druhy odkazů podle ius civile

− legát vindikační (legatum per vindicationem)

− odkazovník získával k odkázaným věcem kviritské vlastnictví a to ve chvíli, kdy dědic nabyl dědictví

− mohly tak být odkázány jen věci, ke které měl zůstavitel v době zřízení testamentu i své

smrti kviritské vlastnictví

− možné jím zřídit i pozemkovou služebnost neb požívací právo -> odkazovník mohl své právo vindikovat