Kompletní shrnutí

− zrušen tím, že se stal neplatným – posuzuje se, jakoby k jeho zřízení vůbec nedošlo -> nulitní (testamentum nullum)

− počáteční neplatnost testamentu

− testament jako platný vůbec nevznikl

− nebyly dodržený požadavky testamentární formy

− nebyl zřízen po právu

− byl nespravedlivý (testamentum iniustum) – zůstavitel nedbal nepominutelných dědických práv svého

syna, kterého měl v rodinné moci

− následná neplatnost testamentu

− z vůle zůstavitele

− mohl svou poslední vůli kdykoli zrušit nebo odvolat -> zrušený testament (testamentum ruptum)

− stačilo pouze pořídit testament nový, nebylo v něm ani třeba vyjádřit úmysl zrušit testament

předcházející (v době císařské mohl prohlásit, že si ho přeje zachovat, platil pak jako fideikomis – viz. dále)

− k zrušení mancipačního testamentu podle ius civile nestačilo zničení testamentární

listiny, testament platili, pokud bylo možno dokázat průběh mancipačního procesu

− u praetorského testamentu stačilo k jeho zrušení poškození testamentární listiny (tj.

pečetí, motouzu apod.) -> tato snadnost výhodou i nevýhodou (nemohl být vůbec

otevřen) -> instituce otevření testamentu

− úkon úřední povahy, z důvodu zavedení dědické daně

− otevírána za přítomnosti testamentárních svědků nebo jiných hodnověrných osob

− až v v jusitiniánském právu se uznává každé neformální zrušení testamentu

− změny jednotlivých částí nezpůsobují již neplatnost testamentu

− zavedeno přímé odvolání testamentu

− prohlášení před 3 svědky, nejdříve po 10 letech od jeho zřízení

− z důvodu objektivně působících skutečností

− agnatione postumi

− zůstaviteli přibyla nová osoba podléhající jeho moci, zemřel-li ale, platnost se obnovovala

− zůstavitelova ztráta testamentární způsobilosti -> testamentum irritum (pomýlený, marný testament)

− opuštěný testament (testamentum desertum)

− žádný z ustavených dědiců se dědicem nestal

− posloupnost proti testamentu

− posloupnost některých intestátních dědiců, která nastává i přesto, že zůstavitel zanechal testament

− formální práva nepominutelných dědiců

− zásada požadující, aby zůstavitel některé osoby v testamentu nepominul

− nesměly být pominuty mlčením, musel je v testamentu jmenovat, ale lhostejno jak: ustavit dědicem, vydědit

− dědicové vlastní nutní, mezi nimi významné postavení syna

− nebyl-li ustaven dědicem ani vyděděn (výslovně pro svou osobu), celý testament byl

neplatný pro nespravedlnost

− u ostatních stačilo, kdy byli vyděděni všeobecným prohlášením

− pokud tyto požadavky nebyl splněny -> posloupnost proti testamentu

− nepominutelní dědicové dědili spolu s testamentárním dědicem

− byl-li testamentární dědic zároveň i nutným a vlastním dědicem, pominutí dědicové