Kompletní shrnutí

− legát damnační (legatem per damnationem)

− odkazovník získával proti dědici pouze obligační nárok na vydání předmětu odkazu

− jeho předmětem mohlo být vše, co mohlo být předmětem obligačního vztahu -> pružnější forma odkazu

− možno tak odkázat i věci, které teprve vzniknou, nehmotné statky, pohledávky i věci

dědicovy nebo dalších osob

− legatum sinendi modo

− odkazovníku dával jen obligační nárok, dědic ale nebyl povinen předmět na

odkazovníka převést, pouze musel dovolit či strpět, aby si odkázanou věc odkazovník sám vzal

− jeho předmětem jsou pouze hmotné věci, které měl zůstavitel nebo jeho dědic alespoň

v praetorském vlastnictví

− legát precepční (legatum per praeceptionem)

− prokuliáni jej považovali za obdobu vindikačního legátu

− sabiniáni jej pokládali za odkaz, který zůstavitel poskytoval jednomu ze spoludědiců

zvláštní majetkový prospěch

− přísně formální, nedodržení formálních náležitostí způsobovalo jejich neplatnost -> v praxi porto

převládala forma damnačního odkazu

− podle praetorského práva = fideikomis

− naprosto neformální

− prosby, kterými se zůstavitel obracel k někomu, kdo měl v případě jeho smrti něco získat (nemusel

to být jen dědic), aby poskytl majetkový prospěch další osobě

− zpočátku byly závazky takto vzniklé pouze formální a morální -> v principátu se stávají právně

vynutitelné (napřed v jednotlivě, pak všeobecně)

− fideikomisy a legáty se vzájemně přibližují -> justiniánské právo: obě formy se sloučily

− odkazovníkovi příslušel obligační nárok

− vindikace jedině, pokud byla předmětem odkazu věc, která byla v době zůstavitelovy smrti v jeho vlastnictví

− rozdíl formálnosti přetrvával u tzv. ústního (orálního) fideikomisu

− zůstavitel adresoval přítomnému dědici ústní prohlášení o sví vůli něco někomu odkázat

− kodicil

− souvisí s vývojem fideikomisu

− byl vyjadřován často jen prostým dopisem, který dostal označení kodicil -> za Augusta uznány za

právně závazné (pokud bylo jeho sepsání v testamentu vyhrazeno předem)

− zůstavitelův dopis, který má jistou spojitost s testamentem = kodicil testamentární

− jeho vztah k testamentu mohl být dán předem (zůstavitel si jeho sepsání vyhradil)

− mohl být následný (zůstavitel kodicil testamentem dodatečně potvrdil) = dovětek k testamentu

− možno realizovat i dispozice, které jinak mohly být jen v testamentu

− považován za součást testamentu -> jeho platnost závisela na platnosti testamentu a na tom,

zda se dědic stal dědicem (?)

− mohl se jím měnit a doplňovat obsah testamentu

− mohl ale existovat i nezávisle na testamentu = kodicil intestátní

− zpočátku nevyžadoval zvláštní formu -> v poklasické době nutný podpis zůstavitelův, 5 svědků a

unitas actus (časová a místní jednota aktu) -> nový typ všeobecného pořízení na případ smrti,