Kompletní shrnutí

− vymáhala se pomocí actio legis Aquiliae

− poenální charakter

− aktivně legitimován pouze vlastník poškozené věci, později i držitel v dobré víře a

osoby věcně oprávněné

− původně vyloučeno, aby byla použita svobodným člověkem, kterému bylo ublíženo na

těle -> získala charakter actio utilis a mohla být použita i jiným, než vlastníkem,

řešily se jí i případy útoků proti tělesné integritě svobodného člověka

− původně musela být způsobena přímým tělesným působením na věc -> později i formy

pozitivního jednání bez přímého působení nebo i bez zničení či porušení věci

− bezprávím se rozuměl dolus i culpa (musel náležet ale v pozitivním činu), opomenutí

stačilo v případě, že bezprostředně navazovalo na pozitivní čin

− iniuria (urážka na cti)

− úmyslné urážlivé jednání

− útoky proti tělesné integritě = injurie reálné

− také v podobě slovních projevů, posuňků nebo útoky na cudnost

− pokud někdo brání jinému ve výkonu jeho práv či v užívání veřejných věcí

− předpokládá zlý úmysl

− může být provedena přímo či nepřímo (na osobách uraženému blízkých)

− žaloba actio iniuriarum aestimatoria

− peněžitá pokuta, její výši určovali rozhodčí volnou úvahou podle návrhu poškozeného

− infamující a osobní -> aktivně i pasivně nezděditelná

− podle praetorského práva 2 delikty praetorské

− vis ac metus (donucení, vydírání)

− dolus (podvod)

− obligace jakoby z deliktu (kvazidelikty)

− závazky, které vznikají ze situací podobných situacím deliktním, chybí jim však některý z podstatných

znaků deliktu, nejčastěji zavinění

− provinění soudce, který porušil své povinnosti a procesní straně tak způsobil škodu -> peněžitá pokuta

− zeměměřič udal nesprávnou výměru pozemku

− znalec, který uvedl nesprávné údaje o míře nebo počtu

− actio de effusis et deiectis – proti tomu, kdo z okna svého bytu něco vylil nebo vyhodil; je jedno,

zda to udělal sám nebo někdo z jeho domácnosti

Dědické právo

− dědická posloupnost

− přechod práv (hlavně majetkových) ze stavitele na dědice

− předpoklady dědické posloupnosti = delační důvody

− smrt zůstavitele

− určovaly hlavně osobu dědicovu

− intestátní (zákonná) dědická posloupnost

− delační důvod = zákon

− je starší než testamentární

− testamentární dědická posloupnost

− delační důvod = testament (závěť)

− i když je mladší, je na ni položen větší důraz a má přednost

− univerzální sukcese

− dědic dědil všechno, nejen aktiva, ale i závazky, za kr. ručil v plné míře -> nastupoval na místo zůstavitelovo

− nepřecházela ale ta práva, která měla ryze osobní povahu

− všechna práva a závazky, které na dědice přecházely, tvořily určitou jednotu = pozůstalost (hereditas)