Vypracované otázky ke zkoušce 2018

- znaky:

a) možná existence odlišných politických postojů – nemají příliš velký vliv

b) možná svobodná existence subjektů – nezávislé na politické moci (např. církve, vysoké školy)

c) občanům není vnucována žádná ideologie

d) vládne 1 člověk nebo malá skupina osob (oligarchie)

e) neexistuje jediná politická strana, která by splývala se státem

- typy:

• byrokraticko-vojenský

• organický etatismus

• mobilizační postdemokratický

• mobilizační postindependentní

• rasový a etnický

• pretotalitární

• posttotalitární

Rozdíly mezi oběma: problém jejich legitimity, otázek autoritářské osobnosti a politického vůdcovství, totalitní ideologie a autoritativní mentality

13. Přechody k demokracii (tranzit). Tři vlny demokracie/demokratizace/. Třetí vlna demokracie

- přechod = tranzit (teoretické přístupy = tranzitologie)

- podstatu přechodu vyjadřuje proces demokratizace, který však může být chápán nejen jako 1 z etap přechodu od uvedených nedemokratických systémů, ale i jako šířeji koncipovaný proces spočívající v prosazování moderní demokracie

- americký politolog Huntington – koncepce 3 vln a „protivln“ demokratizace (některé demokratické státy se opět staly nedemokratickými), časová rozpětí těchto vln:

• 1. etapa: 1828-1926

• 2. etapa: 1943-1962

• 3. etapa: zahájena vypuknutím „karafiátové revoluce“ v Portugalsku 25. 4. 1974, v následujících letech pokračovala v J Evropě (Španělsko, Řecko), Latinské Americe (mj. Argentina, Bolívie, Brazílie), Asii (např. Filipíny) a koncem 80. let nastal „Rok zázraků“ ve střední Evropě a projevil se i v bývalém Československu

-> přechod k demokracii ve více než 30 zemích světa v rámci „třetí vlny“ = možná nejvýznamnější globální politický trend na sklonku 20. století

- americký politolog Przeworski – demokratizace je vyšší etapou navazující na etapu liberalizace (oslabování stávajícího systému)

- demokratizace je spjata již se vznikem nových demokratických institucí a jejich fungováním

14. Přechod k demokracii v ČSSR, ČSFR a ČR

- po listopadu 1989 – řada ústavních změn -> důsledky pro vytváření demokratického politického systému, na ně pak navázalo přijetí dalších zákonů, bez nichž by byl přechod k demokracii nemožný

- Cotarel – teorie 3 konsenzů – konsenzuální stanovení prozatímních pravidel hry:

• odstranění čl. 4 Ústavy tehdejší ČSSR o vedoucí úloze KSČ a dalších souvisejících ustanovení (mj. o marxismu a leninismu jako vládnoucí ideologii)

• kooptace nových poslanců do všech zákonodárných sborů – Sněmovny lidu, Sněmovny národů Federálního shromáždění a České a Slovenské národní rady

• zahájen proces odstranění předchozího politického personálu a jeho metod práce – ustavení vlády „národního porozumění“, abdikace prezidenta Husáka, Dubček předsedou Federálního shromáždění, koncem roku 1989 Havel prezidentem ČSSR