ÚP otázky 117 stran

92.13 Pl. ÚS 19/93 (Hodnotové základy ústavního práva ČR)

• k zákonu o protiprávnosti komunistického režimu

• historicky první nález Ústavního soudu ČR.

• pozadí případu: Parlament ČR přijal zákon o protiprávnosti komunistického režimu č. 198/1993 Sb., uvedený zákon byl pokusem zákonodárné moci o vyrovnání se s komunistickým režimem (zákon mimo jiné odsoudil KSČ, prohlásil, že odpor proti režimu byl legitimní) → 41 poslanců Parlamentu podalo návrh na zrušení zákona pro rozpor s ústavním pořádkem ČR

• právní věta dle ÚS: „Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Ústava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří. To znamená i při kontinuitě se „starým právem“ hodnotovou diskontinuitu se „starým režimem“. Toto pojetí ústavního státu odmítá formálněracionální legitimitu režimu a formální právní stát. Ať jsou zákony státu jakékoliv, ve státě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní než režim demokratický.“

92.14 Pl. ÚS 66/04 (Eurozatykač)

• ÚS posuzoval ústavní konformnost tzv. evropského zatýkacího rozkazu → došel k tomu, že tento institut prtiústavní není

• namítán byl rozpor s čl. 14/4 Listiny, který zakazuje nutit občana k opuštění vlasti

• Ústavní soud se rozhodl pro restriktivní výklad pojmu „opuštění vlasti“ v tomto ustanovení a tedy do něj nezahrnul dočasné opuštění vlasti za účelem trestního stíhání, vedl jej k tomu eurokonformní výklad, tedy povinnost vykládat právo v souladu s evropským právem

• teleologický výklad smyslem čl. 14 Ústavy je 1) zákaz vyhoštění a 2) ochrana práv občana → státy EU ale poskytují srovnatelný standard ochrany LP

92.15 Pl. ÚS 19/08 (Lisabonská smlouva)

• ÚS judikoval, že ve všech šesti bodech uvedených v návrhu Senátu je Lisabonská smlouva a Listina základních práv EU v souladu s ústavním pořádkem ČR

• ÚS ve svém nálezu obecně uznává institucionální rámec EU jako garanta kontroly rozsahu přenesených pravomocí, nicméně tento názor se může v budoucnu změnit, pokud by se ukázalo, že se stal tento rámec prokazatelně nefunkčním

• ÚS tedy ve svém nálezu dále konstatoval, že:

• Lisabonská smlouva neproměňuje výrazně charakter EU

• EU nedisponuje kompetenční pravomocí, může jednat pouze v rámci pravomocí, které jsou jí svěřeny členskými státy;

• společným úkolem všech zúčastněných orgánů jak na úrovni evropské tak národní je kontrola respektování mezí přenosu pravomocí

• závaznost Listiny základních práv pro členské státy, pokud uplatňují právo EU, odpovídá současné judikatuře a aplikaci nepsaných lidsko-právních zásad

• suverenita státu není v moderním demokratickém právním státě sama o sobě, nýbrž je prostředkem k naplňování základních hodnot uvedených v čl. 2 SEU a bude-li ČR dodržovat vlastní ústavní pořádek, pozastavení práv vyplývajících pro ni z členství v EU dle čl. 7 SEU nepřichází v úvahu.