ÚP otázky 117 stran
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
92.13 Pl. ÚS 19/93 (Hodnotové základy ústavního práva ČR)
k zákonu o protiprávnosti komunistického režimu
historicky první nález Ústavního soudu ČR.
pozadí případu: Parlament ČR přijal zákon o protiprávnosti komunistického režimu č. 198/1993 Sb., uvedený zákon byl pokusem zákonodárné moci o vyrovnání se s komunistickým režimem (zákon mimo jiné odsoudil KSČ, prohlásil, že odpor proti režimu byl legitimní) → 41 poslanců Parlamentu podalo návrh na zrušení zákona pro rozpor s ústavním pořádkem ČR
právní věta dle ÚS: „Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Ústava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří. To znamená i při kontinuitě se „starým právem“ hodnotovou diskontinuitu se „starým režimem“. Toto pojetí ústavního státu odmítá formálněracionální legitimitu režimu a formální právní stát. Ať jsou zákony státu jakékoliv, ve státě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní než režim demokratický.“
92.14 Pl. ÚS 66/04 (Eurozatykač)
ÚS posuzoval ústavní konformnost tzv. evropského zatýkacího rozkazu → došel k tomu, že tento institut prtiústavní není
namítán byl rozpor s čl. 14/4 Listiny, který zakazuje nutit občana k opuštění vlasti
Ústavní soud se rozhodl pro restriktivní výklad pojmu „opuštění vlasti“ v tomto ustanovení a tedy do něj nezahrnul dočasné opuštění vlasti za účelem trestního stíhání, vedl jej k tomu eurokonformní výklad, tedy povinnost vykládat právo v souladu s evropským právem
teleologický výklad smyslem čl. 14 Ústavy je 1) zákaz vyhoštění a 2) ochrana práv občana → státy EU ale poskytují srovnatelný standard ochrany LP
92.15 Pl. ÚS 19/08 (Lisabonská smlouva)
ÚS judikoval, že ve všech šesti bodech uvedených v návrhu Senátu je Lisabonská smlouva a Listina základních práv EU v souladu s ústavním pořádkem ČR
ÚS ve svém nálezu obecně uznává institucionální rámec EU jako garanta kontroly rozsahu přenesených pravomocí, nicméně tento názor se může v budoucnu změnit, pokud by se ukázalo, že se stal tento rámec prokazatelně nefunkčním
ÚS tedy ve svém nálezu dále konstatoval, že:
Lisabonská smlouva neproměňuje výrazně charakter EU
EU nedisponuje kompetenční pravomocí, může jednat pouze v rámci pravomocí, které jsou jí svěřeny členskými státy;
společným úkolem všech zúčastněných orgánů jak na úrovni evropské tak národní je kontrola respektování mezí přenosu pravomocí
závaznost Listiny základních práv pro členské státy, pokud uplatňují právo EU, odpovídá současné judikatuře a aplikaci nepsaných lidsko-právních zásad
suverenita státu není v moderním demokratickém právním státě sama o sobě, nýbrž je prostředkem k naplňování základních hodnot uvedených v čl. 2 SEU a bude-li ČR dodržovat vlastní ústavní pořádek, pozastavení práv vyplývajících pro ni z členství v EU dle čl. 7 SEU nepřichází v úvahu.