ÚP otázky 117 stran
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
92.6 Pl. ÚS 18/06 (odvolání Brožové)
nález, týkající se odvolávání funkcionářů obecných soudů orgány moci výkonné v souvislosti s kauzou odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu, Ivy Brožové, která se týká návrhu předsedkyně NS na zrušení ustanovení zákona o soudech a soudcích, na základě kterého byla kontrasignovaným rozhodnutím prezidenta republiky odvolána z funkce předsedkyně NS → VYHOVĚNO
napadený akt: zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a to konkrétně § 106/1
na základě napadeného ustanovení mohl být předseda nebo místopředseda soudu odvolán ze své funkce tím, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušuje zákonem stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů. = „Předseda a místopředseda soudu může být ze své funkce odvolán tím, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušuje zákonem stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů. Předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo kolegia Nejvyššího správního soudu může být ze své funkce odvolán tím, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže neplní řádně své povinnosti.“
navrhovatelka podala stížnost proti rozhodnutí prezidenta republiky, jímž byla z funkce odvolána, spojenou s návrhem na zrušení daného ustanovení zákona. Odvolává se na porušení principu dělby moci ve státě a ohrožení nezávislosti soudní moci.
ústavní soud se v obecné rovině vyjádřil k principu dělby moci ve státě, jeho historickému kontextu a vyzdvihl nezávislost soudů coby specifický a nepostradatelný atribut soudní moci, návrh podpořil argumentací, kterou vyjádřil, že soudní moc má mít stejnou váhu jako moc výkonná a zákonodárná, na nichž musí být soudní moc v co největší míře nezávislá. Konstatoval, že je-li prezidentovi republiky svěřena pravomoc jmenovat předsedu Nejvyššího soudu bez jakéhokoliv omezení, jakož i bez součinnosti s jakýmkoliv jiným mocenským orgánem, nelze dovodit při mlčení Ústavy ničím neomezenou pravomoc i k jeho odvolání (čl. 62, f – jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu). Odkázal také na Evropskou chartu o statutu soudců Rady Evropy, dle které nezbytným požadavkem zajištění nezávislosti soudní moci je, aby podmínky ovlivňující výběr, získávání, jmenování, služební postup či odvolávání soudců umožňovaly nezávislostna výkonné a zákonodárné moci. Užití pravidla ,,kdo jmenuje, odvolává“ považuje za použitelné jen tehdy, pokud se jedná o přímý vztah nadřízenosti či podřízenosti (což zde samozřejmě není) a je vlastní systému státní správy, jejímž obsahem je činnost nařizovací vyjadřující mocenskou převahu orgánů státní správy. Takový vztah ale není mezi prezidentem republiky a předsedou Nejvyššího soudu. Funkcionář moci soudní může být odvoláván pouze postupem, jenž je realizován uvnitř moci soudní. Dle Ústavního soudu tedy nelze akceptovat odvolání soudce orgánem moci výkonné právě tím způsobem, který napadené ustanovení předpokládá.
nálezem bylo dosaženo toho, že soudní funkcionáři jsou napříště tímto způsobem neodvolatelní. Došlo ke změně ustanovení = „Předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo kolegia Nejvyššího správního soudu lze z této funkce odvolat pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení podle zvláštního právního předpisu“ = Tj. Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.