Ústavní žaloba

Jakkoliv ústavní žaloba směřuje proti jednáním, jež ústavní žalobce shledává rozporným s ústavním pořádkem, a to bez přihlédnutí k obsahu podústavního práva, tak nelze nechat stranou, že je teoreticky možný i takový výklad práva, dle kterého je prezident republiky je svázán i běžnými zákony. Vedle znění slibu nelze pominout, že ústavodárce dokonce ponechal definici skutkové podstaty velezrady na zákonodárci, čímž mohl naznačit, že prezident republiky nepodléhá pouze ústavnímu pořádku, ale taktéž obvyklým zákonům státu, jehož úřad vykonává.

Dle textu Ústavy je sice prezident republiky hlavou státu a stát zastupuje navenek. S takovou definicí postavení jsou sice spjaty ceremoniální a protokolární funkce, jež na jednu stranu vyvolávají dojem nejvýznamnějšího subjektu veřejné moci, ale na druhou stranu nepředstavují fakticky žádné specifické nadřazené nebo výjimečné právní nebo mocenské oprávnění. Z logiky věci naopak nelze dovodit, že by prezident byl nadřazen jiným orgánům veřejné moci. Býti hlavou státu, jenž je založen na rovnosti svých občanů znamená skutečně být prvním mezi rovnými, z kteréhož to postavení nelze dovozovat žádné specifické právní postavení, které by umožňovalo nositeli úřadu prezidenta legitimně prosadit svou vůli vůči jiné osobě nebo orgánu, pokud k tomu nemá výslovné zákonné nebo ústavní zmocnění.

Slovo prezident znamená osobu předsedající a nikoliv vládnoucí. Nejvyšším orgánem výkonné moci jest vláda. Pokud prezident republiky zastupuje stát navenek, jde o zastupování, tedy o sdělování a prosazování vůle, která byla vytvořena orgány jinými v souladu s ústavním pořádkem. V tomto směru a mnoha jiných ohledech má tedy role prezidenta republiky spíše charakter služebný, jak je ostatně v demokratických společnostech běžné ve vztahu ke všem úřadům, včetně těch nejvyšších. Tento princip výslovně obsahuje i ust. čl. 2 odst. 3 Ústavy: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“. Dle ústavního žalobce není dán právní důvod, aby se nevztahoval i na úřad prezidenta republiky.

Prezident republiky samozřejmě má vymezené určité pravomoci, které se jeví jako nepochybné. Stejně jako u všech veřejných funkcí ovšem vymezení kompetence či pravomoci znamená i povinnost tuto pravomoc řádně vykonávat. Co do obsahu ji pak její nositel nemůže vykonávat svévolně nebo v rozporu ústavním pořádkem. Stejně jako obecný soud nemůže kohokoliv zcela smyšleně odsoudit a uložit trest, jen proto, že čl. 90 Ústavy výslovně stanoví, že má tuto pravomoc, tak platí, že procedurální vymezení pravomocí prezidenta republiky (nebo kohokoliv jiného) neznamená, že je může naplnit libovolně nebo že je nemusí plnit vůbec. Pro ústavní právo je naopak typické, že hmotněprávní pravidla pro výkon přesně vymezených pravomocí je třeba dovozovat z kontextu celého ústavního pořádku.