Otázky ke zkoušce

2) Žádné ustanovení této úmluvy neomezuje použití norem práva státu sídla soudu, které jsou normami imperativními, bez ohledu na právo, jímž se jinak smlouva řídí.

- problém s čl. 3 odst. 3 ŘÚ – zde se špatně použila zkratka „imperativní normy“ pro normy kogentní

(„obyčejné“) – v Řím I už to není

Řím I:

Článek 9

Imperativní ustanovení

1. Imperativní ustanovení jsou ustanovení, jejichž dodržování je pro stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by se jinak na smlouvu podle tohoto nařízení použilo.

2. Tímto nařízením není v žádném případě dotčeno použití imperativních ustanovení práva země soudu.

3. Rovněž lze použít imperativní ustanovení práva země, v níž mají být nebo byly povinnosti vyplývající ze smlouvy splněny, pokud tato imperativní ustanovení činí plnění smlouvy protiprávním. Při rozhodování, zda mají být taková ustanovení použita, je třeba vzít v úvahu jejich povahu a účel, jakož i důsledky, které by mohly z jejich použití nebo nepoužití vyplynout.

-oproti konstrukci v ŘÚ je poněkud jiná struktura – Řím I obsahuje oproti ŘÚ v odst. 1 definici IN

- v Řím I je odst. 1 definicí IN, odst. 2 se zabývá použitím tuzemských IN a odst. 3 cizích IN

- použití cizích IN (odst. 3. Řím I a odst. 1 ŘÚ) – rozdíl je ve formulaci - za nejužší místo pro právní

vztah se považuje v Řím I místo plnění smlouvy = vyšší právní jistota. Čl. 7 ŘÚ teoreticky umožňuje

použití imperativních norem více států v případě splnění úzkého spojení.

Řím II:

Článek 16

Imperativní ustanovení

Tímto nařízením není v žádném případě dotčeno použití imperativních ustanovení práva země, v níž má soud sídlo, bez ohledu na právo, které by se na mimosmluvní závazkový vztah jinak použilo.

- chybí úprava použití cizích IN

Soudce by neměl vydat rozhodnutí, které nebude vykonatelné ve státě, v němž má nastat některý účinek takového rozhodnutí. Když bude rozhodnutí odporovat imperativním normám těžko očekávat uznání.

8. Výhrada veřejného pořádku

• Pojem veřejného pořádku

• Pojem výhrady veřejného pořádku

• Úprava v ZMPS, nařízení Řím I, Řím II

Veřejný pořádek

• morální, sociální, ekonomické, politické a/nebo právní zásady natolik důležité pro daný stát a jeho zřízení, že je na jejich respektování nutné trvat za všech okolností.

• Státy definují hodnoty, které nacházejí svůj odraz v právu, a proklamují vůli tyto hodnoty chránit

• různé definice v různých státech

• Abstraktní vymezení

• V mezinárodních smlouvách – jen pojem (nikoliv definice)

Výhrada