Otázky ke zkoušce

jen určí KN určitého státu, podle kterých se určí rozhodné právo pro jejich vztahy.

Strany ale mohou svůj projev učinit i konkludentně. O konkludentní projev se jedná, jestliže se účastníci v textu smlouvy odvolají na ustanovení určitého právního řádu, na určitý právní institut typický pro některý konkrétní právní řád. Projevená vůle nevyplývá např. z jazyka určeného pro sepsání smlouvy nebo ujednání stran o založení příslušnosti soudů určitého státu.

Hypotetická volba práva

Způsob určení rozhodného práva, při němž soudce v případě, že účastníci ani výslovně ani jinak neprojevili svou vůli stanovit rozhodné právo, vyhledává právo, které by byli účastníci stanovili za předpokladu, že by o volbě práva uvažovali.

Dodatečná volba práva, změna volby práva

Volba práva bývá nejčastěji učiněna při vzniku právní poměru současně s uzavřením příslušné základní smlouvy. Ale může být uzavřená až po vzniku právního poměru. V tomto případě bude věcí stran, aby samy určily, zda dodatečně učiněná volba práva má působit od jejího sjednání (ex nunc) nebo od vzniku právního poměru (ex tunc). Pokud bude sjednána se zpětnými účinky, nemohou být dotřena práva třetích osob.

Stejně tak mohou strany učiněnou volbu práva změnit a dohodnout se na použití jiného práva.

Volba několika právních řádů

Není vyloučeno, aby se různé součásti právního poměru spravovaly různými právními řády, ale je nemožné aby se stejné otázky řídily více právními řády současně.

Ke kolizním normám zvoleného práva se nepřihlíží. Mohlo by dojít k situaci, kdy by KN mohla přikazovat v konkrétním případě použití jiného právního řádu a došlo by ke zkreslení skutečné vůle účastníků.

Prameny úpravy

Volba práva se připouští jak ve smluvních závazkových vztazích (ZMPS, ŘÚ, NŘI.), tak pro mimosmluvní závazkové vztahy (NŘII.).

Úprava volby práva v nařízení Řím I.

Volba práva stranami je upravena v čl. 3 NŘI, je považována za neomezenou volbu práva. Volba musí být výslovná nebo musí jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Může být určena pro celou nebo pro část smlouvy (částečná volba práva).

Z čl. 3 a 4 vyplývá, že hypotetická volba práva podle nich není přípustná.

Může dojít ke změně volby, ale podle čl. 3 odst. 2 se následná volba nesmí dotknout formální platnosti dohody nebo nepříznivě zasáhnout do práv třetích osob.

U některých smluv v NŘI. se objevují omezení volby práva. Viz níže.

Smlouva o přepravě

V čl. 5 odst. 2, kdy si strany mohou zvolit pouze právo země, ve které:

má cestující své obvyklé bydliště

má dopravce své obvyklé bydliště

má dopravce místo své ústřední správy

se nachází místo odjezdu

se nachází místo určení

Spotřebitelské smlouvy