Otázky ke zkoušce

Základní hraniční určovatel, tzv. mobilní konflikt

Základním hraničním určovatel je lex rei sitae (právo polohy věci), tato skutečnost je pro každého účastníka snadno zjistitelná. Místo polohy věci se u nemovitých věcí užívá po staletí, nyní se užívá i pro movité věci, vzniklo výsledkem historického vývoje.

Nový ZMPS používá tento HU pro obě možnosti, pokud není v zákoně nebo v jiných právních předpisech stanoveno jinak (§ 69 ZMPS).

Tento HU se užívá i v zahraničních právních úpravách. Považuje se za nejspravedlivější, neboť mezi právem, které se pro věc použije a samotnou věcí je nejužší spojení.

Podle rei sitae se určuje, která věcná práva mohou existovat, jaký je jejich obsah, účinky, jak je lze vykonávat, jak vznikají a zanikají.

Místo polohy věci jako HU pro věcná práva k movitým věcem je proměnlivou skutečností, neboť může docházet ke změnám polohy movitých věcí jejich přemístěním z jednoho státu do jiného. Tím dochází i ke změně práva, jímž se věcná práva k těmto věcem řídí. Tato změna se označuje jako změna statutu. Problém nastává při rozhodování o otázce vzniku nebo zániku věcného práva k movité věci. Vzniká otázka, práva místa, které polohy, dřívější či pozdější, se má použít. Vzniká tak mobilní konflikt.

Mobilní konflikt může vzniknout v prostoru a v čase. Pokud se bude jednat o situaci dokonanou, tzn. dojde ke všem požadovaným úkonům na území jednoho státu a poté se věc přesune, tak právo vzniklo ještě v době, kdy věc byla v dřívějším místě, a tudíž to ostatní státy respektují a vzniká právní jistota. Pokud by se však jednalo o situaci nedokonanou, tzn. nedojde ke všem požadovaným úkonům na území jednoho státu a věc se přesune, tak se situace bude řešit ad hoc, není výslovně upravena v zákoně.

V českém právu se pro úpravu otázky vzniku a zániku věcných práv k movitým věcem uplatní § 70 ZMPS: „vznik a zánik věcných práv k hmotným věcem movitým se řídí právním řádem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva.“ HU je zde stabilizován k určitému časovému okamžiku, aby nevznikly pochybnosti, která poloha věci (dřívější, pozdější) je rozhodná. Jestliže v době, kdy věc byla na území určitého státu, se ukončil skutkový stav, který podle právního řádu tohoto státu vede k vzniku (zániku) věcného práva, uzná se vznik (zánik) věcného práva i v dalším státě, do něhož se věc přemístí.

Výjimky ze základního pravidla

Z tohoto pravidla existují výjimky. Například tam, kde dochází ke spojení s jinými právními poměry, které jsou v danou chvíli dominantní (např. dědictví, manželské majetkové právo, atd.).

Typicky dědictví § 76 ZMPS: „Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, ve kterém měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti.“ Tato úprava se tedy použije, i pokud by se jednalo o věcná práva.