Zkouška

Zásadní otázkou je tzv. osobní statut. Osobním statutem rozumíme právo rozhodné pro určení způsobilosti fyzických a právnických osob. Nařízení Řím I. se vzdává úpravy této otázky v prospěch vnitrostátních kolizních norem. Abychom rozluštili tuto otázku musíme do ZMPS.

• Fyzické osoby

• pokud není řečeno jinak, řídí se způsobilosti místem obvyklého pobytu (§ 29 ZMPS)

• subsidiárně se může použít místo, kde je jednání činěno, pokud je osoba, která není způsobilá podle obvyklého pobytu, ale je způsobilá podle práva místa, kde jednání činí

• ve věcech omezení svéprávnosti si na sebe vztahuje pravomoc český soud, pokud se jedná o občana ČR, osobu s obvyklým pobytem v ČR (§ 33 ZMPS); pro ostatní osoby platí právo obvyklého pobytu (§ 34 ZMPS)

• dále si české soudy na sebe přebírají pravomoc v řízení o prohlášení za mrtvého, pokud se jedná o občana ČR (§ 39 ZMPS); u cizince může také provést řízení, ale jen s právními následky „vně“ ČR (na občany ČR, osoby s obvyklým pobytem v ČR, na majetek v ČR)

• právnické osoby

• u p.o. Se způsobilosti řídí právem místa, podle něhož vznikla (§ 30 ZMPS) – inkorporační zásada

• podle stejného řádu se také řídí obchodní firma, vnitřní poměry, poměry mezi osobou a společníky, poměry společníků mezi sebou, ručení společníků za závazky osoby, jednání osoby, zánik osoby

• aby se mohla tato osoba zavázat z běžných právních jednání stačí, aby byla způsobila v místě, kde je jednání činěno

• pokud chce někdo založit p.o. v ČR, zakládá se zásadně podle českého právního řádu

Když se sjednává smlouva, rozlišujeme dvě fáze – prekonsensuální a účinku smlouvy. Každý právní řád však tyto fáze chápe rozdílně, proto bylo potřeba najít řešení, jakým právním řádem se bude řídit fáze před vznikem smlouvy. Řešení nabízí Řím I. v článcích 10 a 11, materiální a formální platnost.

• Materiální platnost (čl. 10)

• primárně se existence (tedy i vznik) a platnost smlouvy řídí podle lex causae

• pokud strana namítá neexistenci svého souhlasu, lze se dovolávat práva podle obvyklého bydliště této strany, aby se podle tohoto práva zjistilo, zda byl souhlas dán – použije se tedy jen pro konstatování, že strana souhlas nedala

• Formální platnost (čl. 11)

• obecná pravidla

  • pokud jsou osoby (nebo zmocněnci) v téže zemi, použije se lex causea nebo právo místa, kde byla smlouva uzavřena

  • pokud nejsou v téže zemi, použije se lex causae nebo právo jedné ze zemí, ve které se v okamžiku uzavření smlouvy strana nacházela nebo podle obvyklého bydliště jedné ze stran

  • zvláštní pravidla

    • spotřebitelské smlouvy se řídí podle práva země, kde má spotřebitel obvyklé bydliště

    • pokud jde o věcné právo nebo nájem k nemovitosti, použije se právo místa, kde se nemovitost nachází, pokud se podle tohoto práva