Zkouška

14. Nakládání s rozhodnutím cizího soudu

• Přehled pramenů

• Úprava v nařízení Brusel I – pojem rozhodnutí, proces nakládání s cizím rozhodnutím, důvody pro odepření uznání

Přehled pramenů:

Soudní rozhodnutí je projevem státní svrchovanosti, proto vykazuje účinky pouze na území státu, který takové rozhodnutí vydal (stát původu). Ostatní státy mohou při splnění určitých podmínek přiznat cizímu soudnímu rozhodnutí účinky pro své teritorium. Splnění těchto podmínek je zpravidla zkoumáno buď v samostatném řízení, nebo společně či v průběhu vykonávacího řízení.

Mezi členskými státy – problematika přesunu soudních rozhodnutí je regulována řadou unijních předpisů:

1. N. B I

2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky

3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006 , kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu

4. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007 , kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích

5. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000

6. Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností

7. Nařízení evropského parlamentu a rady (eu) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení

Tato nařízení obecně dopadají na rozhodnutí vydaná soudním či jiným orgánem členského státu a na proces přesunu takového rozhodnutí do jiného členského státu EU. Nedopadají na rozhodnutí vydaná orgány 3. států či na postup přesunu rozhodnutí z členského státu EU do státu třetího.

Mimo EU:

1. MEZINÁRODNÍ SMLOUVY (V BUDOUCNU HAAGSKÁ SMLOUVA O VÝBĚRU SOUDU 2005)

2. NÁRODNÍ MEZINÁRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ

Nařízení Brusel I (NBI):

Pojem rozhodnutí:

Definice v čl. 2 písm.a): „rozhodnutím“ rozumí každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsu dek, usnesení, příkaz či nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o nákladech řízení vydané soudním úředníkem.

Rozhodnutí, které odpovídá této definici, může těžit z úpravy uznání a výkonu tak, jak je obsažena v NBI. Pojem rozhodnutí dle NBI nutno pojímat autonomně. Forma či označení rozhodnutí dle národního práva nejsou rozhodující. Rozhodnutí dle čl. 2 písm.a) musí být rozhodnutím soudu. Soudem je jakýkoli soudní orgán, který jedná nezávisle na jiných státních orgánech a jehož rozhodnutí jsou vydána na základě řízení, které vykazuje znaky soudního řízení (řízení založené na zásadě spravedlivého procesu). (rozsudek ESD C-414/92 Solo Kleinmotoren GmbH vs. Emilio Boch – soud soudní orgán členského státu rozhodující ze své autority o otázce mezi stranami. Z této definice dovodil, že soudní smír uzavřený před soudem členského státu není rozhodnutím ve smyslu čl. 2 písm.a), protože primárně a především vychází z vůle stran. Soudní smír však může být vykonatelný dle čl. 59 NBI.