Zkouška

1. uvedená ustanovení použijí bez ohledu na zemi, v níž došlo k uzavření smlouvy a bez ohledu na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné

2. nelze od ustanovení odchýlit

• jednostranné úkony – myšleno ve vztahu ke smlouvě (např. odstoupení, výpověď, uznání dluhu, jakékoliv oznámení, atd.)

• jsou formálně platné, pokud jsou platné podle lex causae, podle práva místa, kde úkon učiněn nebo podle práva obvyklého bydliště osoby, která úkon provedla

12. Věcný statut

• Pojem věcného statutu

• Kolizní úprava – prameny

• Základní hraniční určovatel, demonstrace tzv. mobilního konfliktu

• Výjimky ze základního pravidla

• Prolomení věcného statutu statutem obligačním

Pojem věcného statutu

1. Věcný statut je právní řád, kterým si řídí věcná práva k věcem, jak movitým tak i nemovitým. Věcná práva se zařazují mezi práva absolutní a působí erga omnes (tedy vůči všem), tzn., že třetí osoby jsou povinny zdržet se zásahu do výkonu oprávnění vyplývajících z věcných práv k určité věci. Střediskem právních vztahů vznikajících z věcných práv je tedy věc, která je předmětem věcného práva.

Kolizní úprava – prameny

1. Mezinárodní úpravu najdeme ve dvoustranných smlouvách o právní pomoci, nebo v některých mnohostranných smlouvách v oblasti letectví a kosmické úpravy.

2. Pro úpravu věcných práv není žádná evropská úprava.

3. Řídíme se tedy tuzemskými předpisy, a to ZMPS. Základ úpravy najdeme v § 69-73, ale dále navazuje v § 112 odst. 5 písm. c), § 114 odst. 1 písm. b), § 115 odst. 5 písm. c) ZMPS) a § 116 odst. 3 písm. b).

Základní hraniční určovatel, tzv. mobilní konflikt

1. Základním hraničním určovatel je lex rei sitae (právo polohy věci), tato skutečnost je pro každého účastníka snadno zjistitelná. Místo polohy věci se u nemovitých věcí užívá po staletí, nyní se užívá i pro movité věci, vzniklo výsledkem historického vývoje.

2. Nový ZMPS používá tento HU pro obě možnosti, pokud není v zákoně nebo v jiných právních předpisech stanoveno jinak (§ 69 ZMPS).

3. Tento HU se užívá i v zahraničních právních úpravách. Považuje se za nejspravedlivější, neboť mezi právem, které se pro věc použije a samotnou věcí je nejužší spojení.

4. Podle rei sitae se určuje, která věcná práva mohou existovat, jaký je jejich obsah, účinky, jak je lze vykonávat, jak vznikají a zanikají.

5. Místo polohy věci jako HU pro věcná práva k movitým věcem je proměnlivou skutečností, neboť může docházet ke změnám polohy movitých věcí jejich přemístěním z jednoho státu do jiného. Tím dochází i ke změně práva, jímž se věcná práva k těmto věcem řídí. Tato změna se označuje jako změna statutu. Problém nastává při rozhodování o otázce vzniku nebo zániku věcného práva k movité věci. Vzniká otázka, práva místa, které polohy, dřívější či pozdější, se má použít. Vzniká tak mobilní konflikt.

6. Mobilní konflikt může vzniknout v prostoru a v čase. Pokud se bude jednat o situaci dokonanou, tzn. dojde ke všem požadovaným úkonům na území jednoho státu a poté se věc přesune, tak právo vzniklo ještě v době, kdy věc byla v dřívějším místě, a tudíž to ostatní státy respektují a vzniká právní jistota. Pokud by se však jednalo o situaci nedokonanou, tzn. nedojde ke všem požadovaným úkonům na území jednoho státu a věc se přesune, tak se situace bude řešit ad hoc, není výslovně upravena v zákoně.

7. V českém právu se pro úpravu otázky vzniku a zániku věcných práv k movitým věcem uplatní § 70 ZMPS: „vznik a zánik věcných práv k hmotným věcem movitým se řídí právním řádem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva.“ HU je zde stabilizován k určitému časovému okamžiku, aby nevznikly pochybnosti, která poloha věci (dřívější, pozdější) je rozhodná. Jestliže v době, kdy věc byla na území určitého státu, se ukončil skutkový stav, který podle právního řádu tohoto státu vede k vzniku (zániku) věcného práva, uzná se vznik (zánik) věcného práva i v dalším státě, do něhož se věc přemístí.