26. Evolucni biologie

kompartmentace – vznik membrán

Ale co bylo uvnitř ohraničení?

- asi tam nebyly proteiny – podobají se současným buňkám, ale chybí reprodukce a dědičnost (proteiny prosazoval Oparin)

- teorie mikrosfér – kulovité útvary z proteinů, taky není reprodukce a dědičnost

genová teorie vzniku života – na začátku RNA, RNA má schopnost autoreplikace, slučuje v sobě fce proteinů a kyselin, ribozym (katalyticky aktivní RNA) – štěpí druhou molekulu RNA (má roli enzymu)…ale RNA je příliš složitá

závěrečný vznik buňky – spojení membránových buněk – vznik protobuněk

Mechanismy evoluce

biologická evoluce je samostatný vznik, vývoj a zánik organismů, tj. systémů účelně přizpůsobených prostředí

všechno má svůj smysl (tvar těla, …)

• mikroevoluce – procesy ovlivňující evoluci druhu (např. přirozený a pohlavní výběr)

• makroevoluce - vznik a zánik jednotl. vývojových větví (např. speciace)

J. B. Lamarck – „vynalezl biologii“, organismy se aktivně přizpůsobují prostředí, ve kterém žijí (blbě)

diluvianisté – katastrofické teorie, neuznávají však proměnlivost ani vývoj druhů

darwinismus – Darwin a Wallace (nezávisle na sobě) objevili přirozený výběr (selekci), šlechtitelem organismů je příroda, zápas o zdroje – silnější (nejpřizpůsobenější) přežije, slabší jdou pryč – hromadění účelných vlastností (od r. 1900 zvýšení IQ o 30)

Darwinovy pěnkavy – potomci jednoho páru z ciziny se na Galapágách přizpůsobili každý svému prostředí

neodarvinismus – darwinismus + nové poznatky

hl. myšlenky

1. rozšíření rostlin a živočichů na Zemi je zákonité

2. evoluce je historickou skutečností

3. vliv přirozeného výběru, pohl. výběru, genetický drift (náhodné posuny ve frekvenci alel), mutageneze, migrace

přirozený výběr

- pozitivní – síla schopných a jejich zdokonalování, vznik účelných vlastností – větší biologická zdatnost

- negativní – odstraňování slabších

3 typy přirozeného výběru >>>

pohlavní výběr

selekce jedinců s větší sexuální zdatností – vývoj nápadných sekundárních znaků, hypotéza handicapu – kompromis mezi přirozeným a pohl. výběrem (velké parohy = větší úspěch u samic, ale i snazší ulovení)

Darwin předpokládá dědičnost znaků na potomky jen u nepohlavně se rozmnožujících; u člověka to závisí na namixování genů

evoluce nesměřuje k nejlepšímu možnému řešení („celkový plán“), ale takovému, které v dané situaci maximalizuje počet potomků → organismy jsou nedokonalé („evoluční fušeřina“)

alela = konkrétní varianta genu

teorie sobeckého genu (alely) – R. Dawkins, v evoluci nejsou selektovány organismy, ale alely, organismy jsou jen nosiče alel, které si vytvořily sobecké geny a určují tak pravidla hry

koevoluce

evoluce dvou druhů, které spolu souvisí (kořist a lovec), o kousek dopředu je lovec, ale dlouhodobě je dopředu kořist