26. Evolucni biologie

- 2,5 – 1,5 mil let, 600 - 700 cm3, 100 – 150 cm

- naleziště Olduvai Gorge (Tanzánie), údolí Omo (Etiopie) – fragmenty kostí, primitivních kamenných nástrojů (H. habilis?)

- kombinace australopitéčích a lidských znaků, všežravec, do rodu Homo se dostal jen za cenu změny definice rodu (korekce limitu objemu mozkovny ze 750 cm3 na 600 cm3)

Homo (A.?) rudolfensis

- (2,5 – 1,8 mil. let), okolí Jez. Turkana (Rudolfovo jezero), 700 – 800 cm3, směs primitivních a pokročilejších znaků

- pokročilejší než Australopiték, méně vyspělý oproti H. erectus, (možná součást H. habilis?)

Proces hominizace („polidštění“)

- klíčový moment – vznik bipedie

- hrudník a horní končetiny (oploštění hrudníku, zvětšení rotace v rameni)

- pánev a dolní končetiny (bipedie → rozvoj svalstva dolní končetiny (lýtko…), esovité prohnutí páteře, nožní klenba, rozšíření pánve, prohnutí kyčel. kostí)

- komplex ruka – mozek (lebka) (zvětšování obsahu mozkovny, klenuté čelo, vertikální obličej, parabolický chrup, zmenšení řezáků a špičáků, oploštění molárů, bradový výběžek; oponující palec, zlepšení motoriky ruky)

Etapy hominizace

• 1. Oddělení lidské linie (hominini) – zvětšování mozku, zvyšování pohyblivosti horní končetiny a ruky, bipedie, prodloužení dolních končetin, etologické a sociální změny

• 2. Oddělení rodu Homo – zvětšování postavy a mozku, dokonalejší bipedie, prodlužování dolních končetin, rozšíření pánve, změny na lebce a chrupu, zvyšování podílu masa v potravě, výroba nástrojů, komunikace

• 3. Evoluce rodu Homo – zvětšování postavy i mozku, rozvoj lokomoce, ztráta srsti, vznik řeči, zdokonalování všech lidských schopností

Homo erectus – 1. skutečný člověk (2 mil. – 50 000 let)

- první (?) expanze do Eurasie, mimořádně úspěšný druh, kontrolované užití ohně, obydlí, aktivní lov velké zvěře, nástroje a zbraně (pěstní klíny, řezné nástroje, oštěpy), vory???

nápadný sexuální dimorfismus (polygynie), jednoduchá neartikulovaná řeč, na Jávě (Ngandong) přetrval až do cca 50 000 let

R. 1891 E. Dubois – nález „javánského člověka“ (Pithecantropus erectus, „opočlověk vzpřímený“) → podpora tehdejších názorů na asijský původ souč. člověka (Ernst Haeckel)

typické znaky:

- velká variabilita, řada forem (africké štíhlejší a vyšší, eurasijské robustnější)

- 160 – 185 cm i vyšší, 60 – 80 kg (rané africké formy štíhlá postava, asijské robustnější), 600 – 1200 cm3 (postupné zvětšování)

- velká podlouhlá lebka, někdy střechovitě tvarovaná, široký nos, tlusté kosti (lebka až 1 cm), silné zuby, 6 bederních obratlů, mohutné nadočnicové oblouky a čelisti, silné svaly → lovec (lovili Australopithéky, Homo habilis, možné rituální využití lebek) a sběrač; neměl bradu

- žil v jeskyních i na otevřených prostranstvích