Seminární práce priony

rozdíly mezi normálními (PrPC) a patogenními (PrPSe) priony

vlastnost PrPC PrPSe citlivost k proteázám vysoká nízká fyzikální stav monomer velké agregáty lokalizace v buňce buněčný povrch buněčné nitro a mezibuněčné prostory lokalizace v organismu CNS, srdce, varlata, ledviny, plíce CNS, lymfoidní orgány, oko

bariéra při přenosu prionů

Přenos prionového onemocnění je omezený mezi odlišnými savčími druhy tzv. druhovou bariérou. Při prvním přenosu prionů z druhu A do druhu B se prionóza obvykle nevyvine u všech. Je pozorována také mnohem delší a variabilnější inkubační doba než u přenosu prionů uvnitř druhu. Při druhé fázi nakažení na dalšího zástupce druhu B se choroba vyvíjí ve shodné a krátké inkubační době a u většiny infikovaných zvířat. Studium molekulární podstaty této druhové bariéry ale odhalilo, že jde spíše o bariéru způsobenou rozdíly mezi prionovými kmeny.

prionová onemocnění

Onemocnění, která jsou způsobena priony se mohou zkrácenou formou nazývat TSE – Transmisivní spongioformní encefalopatie. Jsou to neurodegenerativní nemoci projevující se ojediněle dlouhou inkubační dobou. Jsou spojena se ztrátou koordinace a následnou demencí. Klasickými, světově známými znaky jsou spongiformní degenerace, ztráty neuronů, proliferace neurogliových buněk a ukládání amyloidních plaků. Mezi lidské prionózy patří Creutzfeldt-Jakobova choroba (CJD), Kuru, fatální familiální insomnie (FFI), Gerstmannův-Sträusslerův-Scheinkerův syndrom(GSS). Mezi hlavní zvířecí ocemocnění řadíme „Nemoc šílených krav“ (Bovine spongioform encefalopathy) – BSE a scrapii neboli klusavku.

historie prionových onemocnění

Od 18. století je světu známo onemocnění ovcí a koz zvané scrapie. Rozšířila se z Norska, Španělska, Holandska obzvlášť do Velké Británie až do Severní Jižní Ameriky, Indie a Pákistánu. Dříve se předpokládalo, že je to virové onemocnění, a tak byla tato nemoc označena jako pomalá virová infekce. V 50. letech se objevila na Nové Guinei neurodegenerativní choroba u kmene Fore. Domorodci ji nazývali kuru a šířila se rituálním kanibalismem. V následujících letech byla potvrzena přenosnost i dalších neurodegenerativních onemocnění, CJD a GSS a začaly být označovány jako přenosné demence.

Vědecká práce z roku 1966, předpokládá nepřítomnost nukleové kyseliny v původci onemocnění. Příčinou choroby může být pouze protein. V roce 1982 byl z infekčního materiálu izolován sialoglykoprotein rezistentní vůči proteázám a označen jako prionový protein. Odborný termín PRION byl navržen profesorem neurologie, biochemie a biofyziky MUDr. Stanley B. Prusinerem. V roce 1982 byl totiž Prusiner přesvědčen o tom, že infekčním agens způsobujícím scrapii je záhadný patogen (bílkovinná infekční částice), který nazval prion. Z mozků zvířat nemocných scrapii rafinovali Prusiner a jeho kolegové prion, který se skládá pouze z proteinu. Když Prusiner v prionu hledal nukleovou kyselinu (DNA nebo RNA), která by mohla řídit syntézu prionů, žádnou nenašel. Tento objev ohrozil samotné základy moderní biologie, protože nukleové kyseliny jsou stavebními bloky genů – základních jednotek dědičnosti nalézaných ve všech živých organismech, včetně virů. Geny kódují syntézu proteinů, které následně ovládají metabolismus, pohyb a růst. Přesto se priony, které geny očividně postrádají, množí. Pro odlišení infekčního patogenu od viru nebo viroidu byl definován jako malá proteinová infekční částice odolná vůči inaktivaci postupy, které pozměňují nukleové kyseliny.