Seminární práce priony

chronické chřadnutí jelenovitých (CWD)

Vyskytuje se pouze u jelenovitých. Toto onemocnění bylo prvně popsáno v roce 1967 u jelence ušatého (Odocoileus hemionus) v USA ve státě Colorado. Postupem času byl výskyt onemocnění popsán ve dvaceti třech státech USA, dvou provinciích Kanady, v Jižní Koreji a v roce 2016 se objevil i v Evropě. Nejnovější případ pochází z roku 2020, kdy byl potvrzen pozitivní případ u osmi letého divokého soba, zastřeleného během běžného lovu v Norsku na plošině Hardanger. Mezi zvířata, u kterých bylo toto onemocnění popsáno, patří čtyři druhy jelenovitých – jelenec ušatý (Odocoileus hemionus), jelen (Cervus elaphus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), los (Alces alces) a sob polární (Ragifer tarandus). Toto onemocnění se nemůže žádným způsobem přenést na člověka. Pro zvíře končí vždy smrtí jako téměř většina nemocí, které způsobují priony. Hlavním klinickým příznakem je z názvu odvozeno chřadnutí zvířete. K prvním klinickým příznakům patří zněna chování a ojedinělá ztráta plachosti. Později se začnou objevovat poruchy koordinace a pokleslá hlava s ušima. Lékařsky bylo vypozorován zvýšený příjem vody a nadměrná tvorba slin. Tyto příznaky jsou velmi podobné vzteklině a nemají od ní zas tak daleko. Stejně jako u vztekliny jsou sliny u nemocného zvířete zdrojem šíření původce onemocnění. Další možnou cestou, kudy se může onemocnění šířit je přes moč a trus. Onemocnění se šíří ze zvířete na zvíře tzv. horizontální formou. Klinické příznaky se nejčastěji objevují u zvířat ve věku tří až pěti let. Minimální inkubační doba od nakažení je přibližně šestnáct měsíců. Od značných projevů klinických příznaků se smrti dočkávají do dvou až tří měsíců. Umírají na zápal plic a jiné komplikace, které při nemoci nastávají. Příčina tohoto onemocnění není dosud známa. Existují zde dvě teorie. Podle první z teorií je CWD odvozeno od klusavky, se kterou jeleni mohli přijít do kontaktu na pastvinách, kde se dříve pásly ovce pozitivní na scrapie. Tato teorie je založena na zjištění, že původce onemocnění je schopen přetrvávat v přírodě delší období a podle některých výzkumů je schopen se vázat na částečky půdy a být tak zdrojem možné pro další zvířata. Druhá teorie vzniku tvrdí, že CWD je spontánní onemocnění, které vzniká samovolně v průběhu života zvířete.

Transmisivní encefalopatie norků (TME)

Kolem roku 1947 bylo vypozorováno degenerativní onemocnění, které postihuje norky. Toto je velmi ojedinělá a vzácná forma. Postihuje norky chované na farmách převážně v Severní Americe a Evropě. Mezidruhový přenos nebyl potvrzen.

Felinní spongiformní encefalopatie

Encefalopatie koček byla poprvé vypozorována v roce 1990. Způsobuje onemocnění u domácích koček a exotických kočkovitých šelem jako jsou oceloti, gepardi, pumy a tygři.