ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK

dlejší věty předmětné; 

  Poznamenala, že manželství je vážná záležitost. Řekl jsem, že není.   

Albert Camus – Cizinec; 

  Saturnin se ptal, bude-li někdo teď v poledne v kanceláři.  

Zdeněk Jirotka – Saturnin

;  

c)  naznačená  přímá  řeč  (dříve  označovaná  jako  nevlastní  přímá):  vypravěč  cituje 

promluvu postavy, avšak v psaném textu zruší uvozovky, jež uvádějí přímou řeč; 

  Derbak Derbačok hlásil: Nikola Šuhaj a Jura Šuhaj spí této noci pod Tisovou.  

Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník; 

  Proto  s tebou  o  něm  mluvím,  Árone,  ten  Nývlt  je  opravdový  vlastenec,  a  i 

kdyby nebyl, je to Čech. 

Zdeněk Šmíd – Cejch;

  vnitřní monolog (promluva postavy k sobě samé): Jestlipak jsem dobře za-

balil růže pod okny? bleskne pochodujícímu Strakovi hlavou.  

Jan Otčenášek – Občan Brych; 
 

d)  polopřímá řeč: promluva postavy není uvedena uvozovkami, ani v podobě vedlej-

ších vět uvozených spojkou „že“, ale je vtažena přímo do řeči vypravěče; signálem 
je užití 3. osoby; 

  „Jak se máte, Eržiko?“ řekl vesele mužský hlas. Ne, nemusí se bát, nejde slu-

žebně, slyšel jen, že má po muži nějaké kožišiny a rád by švagrovi do Čech 
nějakou poslal. 

Ivan Olbracht – Nikola Šuhaj loupežník; 
 

  vnitřní monolog: Náhle si vzpomněla na Rhetta Butlera a klid rozptýlil její 

strach. Proč si na něho nevzpomněla ráno, když tak zoufale sháněla pomoc? 
Nenávidí ho, ale je silný a chytrý a nebojí se Yankejů.  

Margaret Mitchellová – Jih proti Severu I. 

 
   Jako druhy řečí se někdy vydělují formy s „prý“ (Svou práci prý dokončil) a zprávy o řeči (Oznámil dokončení své práce).