ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   1  | 42 

/2/ 

SLOHOVÉ ÚTVARY VE FUNKČNÍCH STYLECH 

   Praktickou slohovou výchovu budeme během celého studia realizovat nácvikem základ-
ních slohových útvarů. Rozhodující vliv na zdárné zvládnutí slohových cvičení má schop-
nost osvojit si specifické kompoziční postupy a výběr jazykových prostředků u jednotlivých 
slohových útvarů funkčních stylů. V každém školním roce se seznámíme s několika útvary, 
a tím i funkčními styly. Následující kapitoly jsou zaměřeny na pojmosloví a termíny, které 
jsou nezbytné pro praktickou stránku ve vyučování slohu.  
 
 

/2.1/ VYPRAVOVÁNÍ V UMĚLECKÉM FUNKČNÍM STYLU  

UMĚLECKÝ FUNKČNÍ STYL 
Umělecký styl je založen na funkci estetické. Autoři texty záměrně vytvářejí tak, aby u 
čtenáře působili na city, pocity, nálady a postoje, ale i na rozumovou složku jeho osobnos-
ti. Toho autor dociluje svým uměleckým záměrem – kompozicí, výběrem jazykových pro-
středků, které se podílejí na výsledném účinku. Estetický účinek mohou přinášet různé mo-
tivy (např. láska, přátelství, štěstí X válka, utrpení, smrt). Vedle funkce estetické zde mohou 
být zastoupeny funkce další: vzdělávací, výchovná, společenská, formativní a relaxační.  
   Obšírnější  poučení  o  uměleckém  stylu,  literární  komunikaci  a  interpretaci  uměleckých 
textů získáme v hodinách předmětu Literatura.  
 
KOMPOZICE VYPRAVOVÁNÍ     Vypravování (a umělecký styl vůbec) otevírá široké pole možností pro autorskou tvoři-
vost  a  originalitu.  Dominantním  slohovým  postupem  vypravování  je  logicky  postup  vy-
právěcí. Zachycujeme nejen událost (děj), ale i prostředí, charaktery osob, jejich duševní 
vlastnosti, motivy jednání a jejich řeč. Proto může být vypravování prostoupeno i dalšími 
slohovými postupy (úvahový, popisný i s charakteristikou).  
    Kompozice vypravování může být složitější, podobná dramatu (expozice, kolize, krize, 
peripetie,  katastrofa),  přijatelná  je  však  i  jednodušší  výstavba  textu  (úvod,  zápletka,  ro-
zuzlení). Důležitá je přítomnost zápletky a její vyřešení – pointa! Základem vypravovaní 
je chronologický kompoziční postup (řazení jednotlivých událostí tak, jak se odehrávaly ve 
skutečném čase), nebo volíme jiné pořadí událostí, např. retrospektivní (zpět proti proudu 
času). V rámci výstavby textu lze také pracovat s gradací (stupňováním), nebo naopak re-
tardací (zpomalováním) děje. Retardovat děj můžeme pomocí popisných pasáží.  
   Téma, vypravěč a jazykové prostředky jsou voleny podle komunikačního záměru autora: 
snažíme se o to, abychom čtenáře/posluchače maximálně zaujali, abychom je tzv. „vtáhli 
do děje“.