ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

 
   Ad e) Spojovník píšeme tehdy, jsou-li slova ve vztahu souřadném nebo ve vztahu vzá-
jemnosti a je-li první slovo zakončeno na -sko, -cko, -ně, -ově: obchodně-ekonomický úsek 
(tj. obchodní a ekonomický), jiné je zahraničněpolitický konflikt (tj. problém týkající se za-
hraniční politiky, nikoli problém zahraniční a zároveň politický).  
 
PSANÍ SPŘEŽEK 
   Příslovečné spřežky  jsou  spojení  předložky  nejčastěji s podstatným jménem.  Mají  slov-
nědruhovou platnost příslovce. Při psaní zvlášť (na konec) a spřahování (nakonec) si musí-
me uvědomit, který způsob zvolíme, abychom nevytvořili významově defektní větu.  
 

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 21 

   Spřežky,  které  se  píší  jen  dohromady,  avšak  u  některých  po  úvaze  o  jejich  významu 
v kontextu:  dohromady,  dokonce,  doprava,  koneckonců,  nahlas,  nahoru,  nakonec,  nakvap, 
nazmar, občas, odjakživa, potichu, vcelku, vzápětí, zbrusu, zčásti, zhruba, zpaměti, zpravidla; 
beztoho, nadto, nato, nacož, načež, potom, přesto, vtom, zajedno, navždy.  
 
   Spojení, u nichž se vedle jednoslovného dosud připouští i psaní dvouslovné: bezesporu – 
beze sporu, bezpočtu – bez počtu, donedávna – do nedávna, kupodivu, ku podivu, kvečeru – 
k večeru, načerno – na černo, nakrátko – na krátko, napohled – na pohled, například – na 
příklad,  navěky  –  na  věky,  naživu  –  na  živu,  obden  –  ob  den,  zdaleka  –  z daleka,  zjara  – 
z jara, zpočátku – z počátku; třiapůl – tři a půl, mimoto – mimo to, poprvé – po prvé, zaprvé 
– za prvé, pokaždé – po každé. 
 
   Pravopisný vývoj směřuje spíše ke psaní spřežkovému. Vždy si musíme dávat pozor na 
kontext!