ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

    Existují dva typy uměleckého popisu: líčení a umělecká charakteristika. Oba jsou založe-
ny na popisném slohovém postupu. Oba tyto popisy mohou být statické nebo dynamické. 
Velmi často se oba v témž textu prolínají. Stejně se prolíná dynamický popis s vyprávěním.  
   Líčení je umělecký popis neživých objektů a dějů. Primární funkce je tedy estetická (jako 
u všech útvarů uměleckého funkčního stylu). Cílem popisu je obecně přiblížit objekt či jev. 
Umělecký popis však může cíleně zamlžovat představy. Neznamená to ale, že by se v umě-
leckých textech neobjevoval popis prostý (ať už osoby, předmětu, nebo nějaké události).  
   Charakteristika  (vnitřní)10  je  výstižným  popisem  základních  psychických  a  povahových 
vlastností, jednání, zvyků živých bytostí, zejména lidí. Je typická pro umělecký styl, ale se-
tkáme se s ní třeba i v administrativní (posudky, pracovní hodnocení), nebo řečnické (sou-
část  slavnostního  proslovu)  oblasti.  Existují  dva  základní  typy  charakteristiky  v umělecké 
oblasti: 

a)  přímá – vlastnosti postavy sděluje vypravěč jejich konkrétním pojmenováním; 
b)  nepřímá  –  čtenář  si  činí  obrázek  o  vlastnostech  postavy  z popisu  jejího  jednání 

(zejména tento druh charakteristiky splývá z hlediska slohového postupu s vyprá-
věním).  

 
KOMPOZICE Pro kompozici líčení platí zhruba stejná pravidla jako pro prostý či odborný popis. Má 
svou  specifickou  funkci:  v epických  žánrech  bývá  dosti  často  prostředkem  retarda-
ce/zpomalení děje. Autor opustí děj a zařadí kratší či delší popisnou pasáž. Činí tak z umě-
leckých důvodů (např. v nejnapínavějším místě děje zařadí najednou popisnou pasáž, která 
nás od děje načas oddálí). Přes všechnu subjektivnost uměleckého stylu tíhnou právě po-
pisné pasáže textu k přehledné stavbě, pokud nás autor nechce záměrně uvést do chaosu.  
   Umělecká  charakteristika  se  buď  vyskytuje  jednorázově  na  malé  ploše,  nebo  prolíná 
celým textem jakoby po částech. (V druhém případě převažuje nepřímá charakteristika.) I 
zde platí obdobné zásady jako u jiných druhů popisu.  
 
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY U líčení jde předně o slovní zásobu. Ve statickém líčení dominují přídavná jména a pří-
slovce  místa  (odtamtud,  zdola,  oklikou),  v dynamickém  se  navíc  uplatňují  dějová  slovesa. 
V současné  próze  obsahuje  líčení  často  prvky  dynamizace,  obrazných  vyjádření  apod. 
(světlo klesá až k tmavému dláždění, kam se nenápadně vpíjí).