ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 22 

/II/ 

KAPITOLY ZE SLOHU A KOMUNIKACE 

/1/ 

SLOHOVÉ ÚTVARY VE FUNKČNÍCH STYLECH  

1. část 

/1.1/ POPIS NAPŘÍČ FUNKČNÍMI STYLY. PROSTÝ POPIS 

   Popis je slohový útvar, jenž má přiblížit adresátovi určitý objekt nebo děj tak, aby si o 
něm mohl učinit co nejnázornější celistvou představu. Je založen na popisném slohovém 
postupu. Předmětem popisu je nejčastěji vnější vzhled objektu, resp. prostý sled úkonů či 
událostí.  
   Při  popisování  třídíme  znaky  na  podstatné  a  méně  podstatné.  Obvykle  neusilujeme  o 
hledání vzájemných souvislostí mezi popisovanými znaky (to je záležitost výkladu), ani ne-
usilujeme o napětí. Text nebývá příliš pevně svázán, je méně soudržný/koherentní.  
   Po jazykové stránce jde spíše o vyjadřování jmenné, užíváme podstatná (pojmenování 
věcí) a přídavná (pojmenování jejich vlastností, znaků) jména. Slovesa volíme především  
se statickým významem „umístění“, „lokalizace“ (nachází se, nalézáme, leží, vidíme, rozklá-
dá se). Důležitá je kompozice popisu. Je nutno postupovat „jedním směrem“, a to např. 
shora dolů, zprava doleva apod., dále od znaků podstatných k méně podstatným, popř. až 
k detailům. Popis bývá konkrétní.  
   Výše uvedená poučení se nejčastěji stírají v umělecké stylové oblasti.  
 
   Podle základní funkce konkrétního komunikátu lze popis rozdělit na tyto druhy: 

a)  prostý (s funkcí prostěsdělnou: každodenní popis objektů, událostí, lidí; jednodu-

chý popis pracovního postupu, jednoduchý návod) 

  výběrový  (zachycuje  znaky  odlišné  od  znaků  jiného  předmětu  téže  třídy,