EKONOMIE

EKONOMIE

1. ÚVOD

1.1 Definice ekonomie, ekonomiky

Ekonomie (z řeckého oikos – dům a nomos – pravidlo) je společenská věda o nejobecnějších souvislostech ekonomického života společnosti. Dalších definic ekonomie je několik. Tradiční pojetí ekonomie jako vědy o využívání omezených výrobních faktorů (zdrojů), o výrobě, rozdělování a spotřebě užitečných statků a služeb, definované britským ekonomem L. Robbinsem, ale už neodpovídá dnešnímu dynamickému rozvoji ekonomické teorie. Přesto může posloužit jako stručný popis podstaty hospodářského života společnosti: lidé uspokojují své neomezené potřeby omezenými statky.

Ekonomii doprovázejí úzce specializované ekonomické disciplíny, např. účetnictví, ekonomická statistika, měnová teorie atd.

Ekonomie jako vědní disciplína vznikla ve 2. pol. 18. století. Za první vědecké ekonomické dílo je považována kniha Adama Smithe Zkoumání o povaze a příčinách blahobytu národů, která vyšla v roce 1776. Snaha písemně zachytit ekonomické myšlení je ovšem mnohem starší. Už kolem roku 400 př. n. l. se v antickém Řecku objevují spisy o efektivním hospodaření v otrokářské společnosti.

V ekonomii existují různé ekonomické směry, které se odlišují svými názory, především na vhodnost státních zásahů do ekonomiky.

Termínem ekonomika označujeme výrobní (produktivní) systém.

1.1.1 Pozitivní a normativní ekonomie

Pozitivní a normativní přístup se odlišuje přístupem ke zkoumané problematice. Pozitivní ekonomie se snaží pouze o analýzu ekonomického dění na základě ověřených teorií. Nepoužívá etická hodnocení a netřídí ekonomické jevy na žádoucí a nežádoucí.

Normativní ekonomie vychází z osobního hodnocení ekonomické situace. Snaží se nalézt optimální model fungování ekonomiky se zřetelem na sociální a všeobecně lidské hodnoty.

1.2 Makroekonomie a mikroekonomie

Ekonomii rozdělujeme na dvě oblasti – makroekonomii a mikroekonomii. (Někteří ekonomové uvádějí ještě třetí oblast – sféru mezinárodní ekonomie.) Makroekonomie (makros – řecky velký) se snaží o vysvětlení ekonomického chování větších celků – státu, nadnárodních koncernů, velkých firem atd. Mikroekonomie (mikros – řecky malý) se zabývá malými ekonomickými subjekty – rodinou, jednotlivci, malými firmami a podnikateli atd.

1.3 Ekonomické sektory

V ekonomice každého státu rozlišujeme celkem čtyři sféry. Primární sféra zahrnuje oblast získávání surovin, určených k dalšímu zpracování. Jde tedy o zemědělství, rybolov, lesnictví, těžební průmysl atd. Sekundární sféra zpracovává suroviny poskytované primární sférou, je to veškerý zpracovatelský průmysl. Terciální sféra je sférou služeb v širokém slova smyslu: obchodu, dopravy, cestovního průmyslu, peněžnictví, zdravotnictví atd. V rozvinutých zemích roste terciální sektor na úkor primárního a sekundárního. Kvarterní sféra je sférou vědy, výzkumu a řízení.