Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




EKONOMIE

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (212,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

EKONOMIE 1. ÚVOD 1.1 Definice ekonomie, ekonomiky Ekonomie (z řeckéhooikos – dům anomos– pravidlo) je společenská věda o nejobecnějších souvislostech ekonomického života společnosti. Dalších definic ekonomie je několik. Tradiční pojetí ekonomie jako vědy o využívání omezených výrobních faktorů (zdrojů), o výrobě, rozdělování a spotřebě užitečných statků a služeb, definované britským ekonomem L. Robbinsem, ale už neodpovídá dnešnímu dynamickému rozvoji ekonomické teorie. Přesto může posloužit jako stručný popis podstaty hospodářského života společnosti: lidé uspokojují své neomezené potřeby omezenými statky. Ekonomii doprovázejí úzce specializované ekonomické disciplíny, např. účetnictví, ekonomická statistika, měnová teorie atd. Ekonomie jako vědní disciplína vznikla ve 2. pol. 18. století. Za první vědecké ekonomické dílo je považována knihaAdama SmitheZkoumání o povaze a příčinách blahobytu národů, která vyšla v roce 1776. Snaha písemně zachytit ekonomické myšlení je ovšem mnohem starší. Už kolem roku 400 př. n. l. se v antickém Řecku objevují spisy o efektivním hospodaření v otrokářské společnosti. V ekonomii existují různé ekonomické směry, které se odlišují svými názory, především na vhodnost státních zásahů do ekonomiky. Termínem ekonomika označujeme výrobní (produktivní) systém. 1.1.1 Pozitivní a normativní ekonomie Pozitivní a normativní přístup se odlišuje přístupem ke zkoumané problematice. Pozitivní ekonomie se snaží pouze o analýzu ekonomického dění na základě ověřených teorií. Nepoužívá etická hodnocení a netřídí ekonomické jevy na žádoucí a nežádoucí. Normativní ekonomie vychází z osobního hodnocení ekonomické situace. Snaží se nalézt optimální model fungování ekonomiky se zřetelem na sociální a všeobecně lidské hodnoty. 1.2 Makroekonomie a mikroekonomie Ekonomii rozdělujeme na dvě oblasti – makroekonomii a mikroekonomii. (Někteří ekonomové uvádějí ještě třetí oblast – sféru mezinárodní ekonomie.) Makroekonomie (makros – řecky velký) se snaží o vysvětlení ekonomického chování větších celků – státu, nadnárodních koncernů, velkých firem atd. Mikroekonomie (mikros – řecky malý) se zabývá malými ekonomickými subjekty – rodinou, jednotlivci, malými firmami a podnikateli atd. 1.3 Ekonomické sektory V ekonomice každého státu rozlišujeme celkem čtyři sféry.Primární sféra zahrnuje oblast získávání surovin, určených k dalšímu zpracování. Jde tedy o zemědělství, rybolov, lesnictví, těžební průmysl atd.Sekundární sféra zpracovává suroviny poskytované primární sférou, je to veškerý zpracovatelský průmysl.Terciální sféra je sférou služeb v širokém slova smyslu: obchodu, dopravy, cestovního průmyslu, peněžnictví, zdravotnictví atd. V rozvinutých zemích roste terciální sektor na úkor primárního a sekundárního.Kvarterní sféra je sférou vědy, výzkumu a řízení. 2. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ TERMÍNY 2.1 Statek Pojemstatek v ekonomii označuje každý prostředek, který je vhodný a schopný poskytnout užitek. Statky jsou hmotné předměty (věcné statky), práva (patenty, projekty apod., tj. nehmotné statky) a služby (např. lékařské, dopravní, opravárenské). Volné (neekonomické) statky se vyskytují v takovém množství, že jimi může každý uspokojovat své potřeby v libovolném rozsahu, aniž vyvíjí ekonomickou činnost (např. sluneční jas, vítr, déšť). Většina statků je však omezena, proto jsou předmětem hospodářství, označujeme je jako ekonomické statky. Jejich výroba je spojena s náklady, jsou tedy dostupné pouze za určitou cenu. Volné statky se časem mohou stát omezenými (částečně či úplně). Část statků a služeb získáváme zdánlivě zadarmo. Jsou však financovány převážně z daní. Označujeme je jako veřejné statky. 2.2 Výroba Výroba je proces, ve kterém si společnost přivlastňuje přírodní zdroje a tyto zdroje přetváří na výrobky. 2.2.1 Výrobní faktory Výrobní faktory (nebo také výrobní zdroje, vstupy) se tradičně označují termínypůda, práce akapitál. Půdu chápou ekonomové v širším slova smyslu než obyčejně. Je to zemědělská půda, stavební pozemky, moře a oceány, těžba nerostů, ale i zdroje energie nebo voda a vzduch. Výnos z půdy se nazývárenta. Cenou práce jemzda.Nominální mzda se vyjadřuje určitou částkou, obyčejně za měsíc.Reálná mzda porovnává množství zboží a služeb, které si člověk může za svůj pracovní výkon koupit. Cílemminimální mzdy je pomoci lidem s nízkými příjmy a motivovat k práci. Kapitál můžeme definovat jako úspory přeměněné na investice.Reálný (naturální, výrobní, produktivní) kapitál tvoří budovy, stroje a materiál,finanční(peněžní)kapitál peníze, akcie, obligace atd. Výnos z vlastnictví peněžního kapitálu jeúrok, výnos z produktivního kapitálu jezisk. 2.2.2 Důchod Příjem z práce (mzdu), z půdy (rentu) a kapitálu (úrok a zisk) označujeme souhrnným termínem důchod. 2.3 Rozdělování, směna Rozdělování výrobků a služeb probíhá pomocí peněz - odměny za účast na výrobě, případně finančních prostředků získaných přerozdělením. Volbou koupě vyrobených produktů spotřebitelé ovlivňují růst či pokles výroby, rozvoj nebo útlum celých výrobních odvětví. Pokud výrobky spotřebovává sám výrobce, mluvíme o naturální výrobě. Výrobek určený ke směně je produktem zbožní výroby a označujeme ho jako zboží. Zboží má užitnou a směnnou hodnotu. Směnná hodnota vyjádřená v penězích je cena zboží. 2.4 Spotřeba Spotřeba je proces užití jako účelu veškeré výroby. Celková spotřeba zahrnuje spotřebu osobní (individuální, soukromou - konečnou), výrobní (firemní - k další výrobě) a veřejnou. 2.5 Ekonomické systémy V průběhu lidských dějin vznikly celkem čtyři různé ekonomické systémy. První z nich nazývámezvykový systém. Je založen na tradici, ekonomické subjekty v něm vycházejí ze zvyklostí a zkušeností minulých generací. Je typický pro primitivní civilizace. Druhý jepříkazový systém. Ekonomika je centrálně plánovaná, řízená na základě dlouhodobého (obvykle několikaletého) plánu. Ekonomické zdroje jsou většinou ve vlastnictví státu. Stát stanovuje ceny. Příkazový systém byl typický pro tzv. země socialistického bloku. Tržní systé

Témata, do kterých materiál patří