EKONOMIE

Léčba inflace závisí na její příčině. Inflaci poptávkového typu omezí snížení agregátní poptávky, např. snížení veřejných výdajů a zvýšení daní a úrokových sazeb. Inflaci nákladového typu může snížit větší konkurence a snížení dávek v nezaměstnanosti. Je ovšem nutno říci, že léčba inflace je komplikovanou záležitostí. Dochází totiž ke vzniku tzv. inflační spirály, kterou je velmi obtížné zastavit. Rostoucí ceny výrobků a služeb vedou k požadavkům na vyšší mzdy, vyšší mzdy vedou k vyšším nákladům, ty se promítnou do vyšších cen, celý kruh se uzavírá a opakuje, tentokrát ovšem ve vyšší cenové hladině.

Důsledkem inflace je v první řadě ztráta příjmů rentiérů. Inflace tak odradí širší veřejnost od spoření, neboť úrok nepokryje ani ztrátu způsobenou inflací. Nominálně tak hodnota investovaných prostředků roste, reálně ale klesá. Příkladem z praxe může být Američan, který v roce 1965 investoval do státních papírů 10 000 dolarů. V roce 1980 mohl při likvidaci získat 18 000 dolarů, tedy 8 000 dolarů získal na úrocích. Reálně ovšem suma 18 000 dolarů představovala 80 % hodnoty původně investovaných 10 000 dolarů. Tento jev se také označuje jako náklady „prošlapaných podrážek“ - domácnosti a firmy pracně hledají odpovídající zhodnocení svých úspor.

Podstatným problémem inflačního období jsou těžkosti v oblasti plánování budoucího rozvoje firem. Firmy si nejsou jisty cenami, které zaplatí za vstupy ani cenami, které obdrží za prodané zboží. Výsledkem může být oddálení plánovaných investic nebo uchýlení se ke spekulativnějším formám investování.

Zboží ze zemí zasažených inflací má velmi nízkou konkurenceschopnost v cizině. Řešením této situace je pokles měnového kurzu, aby došlo k narovnání.

Dlužníci mohou během inflace získat, naopak věřitelé ztratit, zvláště, nejsou-li půjčky indexově vázány.

Už spíše komplikací než skutečným problémem je nezbytnost během inflace neustále měnit cenovky zboží.

Opačným jevem inflace je deflace, zpomalení inflace je ekonomy označováno jako dezinflace.

3.3.2 Inflace v ČR

Během existence České republiky prošla její ekonomika mírnou a pádivou inflací. První dva roky existence patřily té druhé – za rok 1993 dosáhla inflace 20,8 %, v dalším roce to bylo přesně 10,0 %. Následovalo tříleté období mírné inflace (1995 – 9,1 %, 1996 – 8,8 %, 1997 – 8,5 %). Ještě v roce 1998 dosahovala inflace úrovně let předchozích, konkrétně 6,8 %. Již v příštím roce to bylo podstatně méně – 2,5 %, stejně jako v dalších dvou letech (2000 – 4,0 % a 2001 – 4,1 %. V roce 2002 byla inflace téměř zanedbatelná – 0,6 %, stejně jako v dalším roce – 1,0 %. I příští tři roky se dařilo inflaci držet na uzdě (2004 – 2,8 %, 2005 – 2,2 %, 2006 – 1,7 %). Dramatické zvýšení přinesl rok 2007 (5,4 %), rok 2008 byl ve znamení zlepšení situace (3,6 %), stejně jako rok 2009 (0,5 %) a 2010 (1,1 %).