EKONOMIE

Platební bilance je bilance všech ekonomických transakcí, které země uskutečnila se zahraničím v určitém období. Skládá se z běžného účtu (součástí účtu je obchodní bilance), finančního účtu a z účtu devizových rezerv.

Obchodní a platební bilance nás informuje o charakteru kontaktů ekonomiky se zahraničím. Při aktivním saldu převažuje vývoz nebo platby ze zahraničí, při pasivním je to naopak.

5. MAKROEKONOMICKÁ POLITIKA A JEJÍ CÍLE

5.1 Cíle státní politiky

Cílem opatření státu v oblasti ekonomiky jsou stabilní ceny, plná zaměstnanost, ekonomický růst a rovnováha platební bilance. Nástroji, které má stát k dispozici, jsou např. fiskální politika, tj. politika státních výdajů a daňových sazeb, důchodová politika (kontrola růstu mezd), zahraniční hospodářská politika (obchodní politika a regulace měnového trhu) nebo regulační opatření. Monetární politiku, tedy kontrolu zásob peněz a úrokových měr, provádí alespoň formálně nezávislá centrální banka. Některé centrální banky, např. Švýcarská centrální banka, jsou částečně ve vlastnictví soukromých akcionářů.

5.2 Fiskální (rozpočtová) politika

Fiskální politika státu se prezentuje státním rozpočtem. Ten má své příjmy a výdaje. Státní výdaje zahrnují především oblast obrany, veřejného pořádku a bezpečnosti, vzdělávání atd. Příjmy pocházejí z větší části z přímých a nepřímých daní, ze sociálního a zdravotního pojištění, méně již z poplatků a cel. Rozpočet státu může být sestavován jako deficitní, vyrovnaný nebo přebytkový. Státní rozpočet ČR je schvalován parlamentem a má podobu zákona.

Daně jsou buď proporční (jejich výše se nemění), progresivní (rostou s příjmem) nebo regresivní (opak progresivní daně). V ČR tvoří přímé daně daň z příjmů (fyzických osob a právnických osob), majetkové daně (daň z nemovitostí a daň silniční) a převodové (dědická, darovací a daň z převodu nemovitostí). Nepřímé daně jsou všeobecná - DPH a výběrová – spotřební. Ta zatěžuje uhlovodíková paliva a maziva, líh a lihoviny, pivo, víno, tabák a tabákové výrobky.

Státní dluh tvoří dluhy vlády vzniklé hromaděním schodku státního rozpočtu. Podle zdroje jde o dluh vnitřní (v domácí měně vůči domácím věřitelům) a zahraniční (upisovaný a splatný v zahraničí, kdy věřiteli mohou být soukromé instituce nebo jiný stát). Financován je pokladničními poukázkami, státními dluhopisy, přímými půjčkami atd. V Česku dosahoval v roce 2011 výše 1,46 bil. Kč. Vnitřní zadlužení státu činí asi 3/4 dluhu, zahraniční zbytek.

Veřejný dluh je součtem státního dluhu, zadlužení místních samosprávných orgánů, mimorozpočtových fondů a zdravotních pojišťoven. V Česku přesahoval v roce 2011 1,5 bil. Kč.

Zadlužení domácností se pohybuje okolo 1,1 bil. Kč (nezahrnuje půjčky u nebankovních poskytovatelů), zadlužení podniků je pod touto hranicí.