EKONOMIE

Období největšího vlivu školy je ohraničeno lety 1756 až 1778, jiní autoři uvádí pouhé desetiletí 1760 – 1770. Smrtelnou ránu fyziokratům zasadil až anglický ekonom Adam Smith, jehož „Pojednání o původu a podstatě bohatství národů“ přivodilo rychlý úpadek zájmu o konkurenční učení. Francouzský překlad Smithovy knihy vyšel v roce 1779, tedy poměrně záhy po jejím anglickém vydání (1776).

Fyziokratismus je založen na myšlence přirozeného řádu. Předpokladů k nastolení přirozeného řádu je několik. Především je to neomezenost a nedotknutelnost soukromého vlastnictví, hospodářská svoboda, osobní iniciativa a volná konkurence. Pro feudálně absolutistickou Francii představovaly tyto požadavky naprosté novum. Učení fyziokratů vychází z myšlenky, podle které ekonomika představuje živoucí organismus, ovládaný výše zmiňovanými přirozenými zákony. Přírodní procesy se odehrávají bez ohledu na lidská přání a lidskou vůli, a protože mezi přírodou a společností není rozdílu, hospodářství má také své zákonitosti na lidské vůli nezávislé. Zásahy vedou jen k dalšímu vzdalování se od přirozeného řádu.

Ovšem ani jednotlivá odvětví výroby nemají pro fyziokraty stejný význam. Za zdroj veškerého bohatství považovali fyziokraté zemědělskou výrobu (do sféry zemědělství zahrnovali také těžbu a rybolov). Jen zemědělec produkuje více, než spotřeboval.

Anne Robert Jacques Turgot, baron de l´Aulne (1727 – 1781), se snažil jako ministr financí na dvoře Ludvíka XVI. o praktickou realizaci myšlenek fyziokratů. V roce 1776 vydal nařízení odstraňující cechy a privilegia cechovních mistrů a zavádějící volný obchod s obilím a zdanění majitelů půdy. Nařízení se setkalo s tvrdým odporem ze strany šlechty, v té době skupiny největších vlastníků půdy. Mezi Turgotovy významné teoretické práce patří „Úvahy o tvorbě a rozdělování statků“ z roku 1776.

Za hlavní přínos fyziokratů se považuje přenesení předmětu zkoumání z oblasti oběhu zboží do sféry jeho výroby, konkrétně výroby zemědělské.

Analýza ekonomické situace fyziokratickou ekonomickou školou je silně poznamenána kontextem doby, ve které fyziokraté žili a tvořili. Produktivní pro ně byla jen práce s půdou. Společenské třídy, jejichž význam vzroste až s nastupující průmyslovou revolucí, stojí na okraji jejich zájmu.

10.4 David Hume [hjúm] – kvantitativní teorie peněz

Základem Humovy teorie je tvrzení, že množství peněz ve státě ovlivní jen kupní sílu peněz, nic jiného. Zvýšení množství peněz totiž nezvýší množství zboží (to je dáno výrobními možnostmi země). Na základě kvantitativní teorie Hume dokazoval, že žádná země nemůže dlouhodobě dosahovat přebytků v platební bilanci, protože z nich plynoucí příliv peněz do země bude zvyšovat ceny zboží v zemi a tím snižovat konkurenceschopnost. Merkantilistickou politiku aktivní platební bilance proto označil za nesmyslnou, což dále vedlo k politice svobodného obchodu.