EKONOMIE

10.5.3 J. B. Say

Možnost hromadné nadvýroby a nedostatečné poptávky nebyla pro klasiky aktuální. Představitel francouzské větve klasické školy Jean B. Say totiž definoval zákon (zákon trhů), podle něhož nabídka vždy vytvoří stejně velkou poptávku. Agregátní (celková) poptávka má dvě části - spotřebu a investice. Pokles jedné z nich se vždy kompenzuje růstem druhé (rostou-li úspory, klesá spotřeba) a naopak. Hospodářské deprese své doby Say vnímal jako strukturální poruchy. Zpochybnit Sayův zákon se podařilo až Johnu M. Keynesovi.

Jean Baptiste Say [saj] (1767 - 1832)

Francouzský národohospodář. Zabýval se teorií výrobních faktorů. Z díla: Traktát o politické ekonomii.

10.5.4 J. S. Mill

Hlavním představitelem druhé generace klasické školy je John Stuart Mill. Na rozdíl od svých předchůdců Mill opouští myšlenku neviditelného liberálního řádu a začíná uvažovat o prospěšnosti „viditelné ruky státu“, hlavně v oblasti rozdělování zisku. Svými myšlenkami, vedoucími nakonec do sociálního reformismu, narušuje celistvost a vnitřní logiku klasické školy. Mill ke konci svého života prohlašuje, že zákony výroby jsou přirozené a neměnné, zákony rozdělování jsou však věcí společenské smlouvy a mohou být měněny. Konkrétní formou této změny měla být reforma daňové soustavy.

John Stuart Mill (1806 - 1873)

Britský filozof - pozitivista. Z díla: Principy politické ekonomie, Utilitarismus.

10.6 Karl Marx

Marxova ekonomická teorie vychází z myšlenky vykořisťování, je známá jako teorie nadhodnoty. Podle ní dělník dostává za svou práci jen minimální mzdu. Nadhodnota je nezaplacená část pracovní síly, kterou si bez náhrady přisvojuje zaměstnavatel. Toto přisvojování Marx označuje jako vykořisťování. Odstranit vykořisťování nelze v systému, ale porážkou systému - revolucí a zánikem kapitalismu. Marx předpokládal revoluci v nejvyspělejších zemích a její lavinovité rozšíření. Když se jeho teze nepotvrdily, přišli jeho následovníci s různými opravami (V.I. Lenin a jeho teorie o nejslabším článku kapitalismu, J.V.Stalin - možnost uskutečnění socialismu v jedné zemi atd.).

10.7 Německá historická škola

Jak už název napovídá, teoretikové tohoto ekonomického směru byli úspěšní především v Německu. Byl to především Wilhelm Roscher (1817–1894) a Bruno Hildebrand (1812–1894). Německá historická škola odmítala ideu přirozených zákonů. Místo ní prosazovala myšlenku různých ekonomických řádů v konkrétních zemích. Takové názory byly v Německu 19. století samozřejmě v oblibě. Umožňovaly odmítnout politiku svobodného obchodu a zdůraznit úlohu státu v národním hospodářství.

10.8 Marginalistická revoluce

Roku 1871 vycházejí dvě knihy, které nezávisle na sobě podávají novou teorii hodnoty, známou jako teorie mezní užitečnosti. Angličan William S. Jevons a Rakušan Carl Menger vytvářejí subjektivní teorii hodnoty, to znamená, že hodnota je subjektivní úsudek spotřebitele a nikoliv objektivní hodnotou. Zavádějí pojem mezní užitečnost (žíznící člověk na poušti) a tím stavějí do středu zájmu ekonomické vědy člověka jako spotřebitele.