EKONOMIE

V aukcích o nových majitelích rozhodla pouze ochota přeplatit další zájemce o koupi prodávaného podniku.

Třetí fázi privatizace představuje velká privatizace, proslavená jako privatizace kuponová. Ke kuponové privatizaci vedly vládu politické důvody. Privatizovat velké státní podniky v přímém prodeji nebo dražbou bez účasti zahraničního kapitálu bylo prakticky nemožné, neboť takovými sumami nikdo z potenciálních domácích zájemců nedisponoval. Povolit prodej subjektům ze zahraničí by znamenalo čelit kritice ze strany opozice (tehdy především komunistů) o výprodeji rodinného stříbra.

Původně státní podniky byly deetatizovány, odstátněny tak, že se z nich staly akciové společnosti. Vlastníkem jejich akcií se dočasně stal stát, konkrétně Fond národního majetku (FNM). Výjimečnost kuponové privatizace byla v tom, že FNM následně prodával tyto akcie nikoliv za peníze, ale za investiční kupony.

Investiční kupony si mohl koupit každý občan, který ke stanovenému datu dovršil 18 let a měl trvalé bydliště na našem území. Investiční kupony se prodávaly ve formě tzv. kuponové knížky, jejíž cena byla stanovena na 1000 korun. Vlastník kuponové knížky si ji musel nechat zaregistrovat (na jedno jméno bylo možné registroavat pouze jednu kuponovou knížku) a poté již mohl, sám či s pomocí investičních fondů, investovat do akcií. Ten, kdo investoval sám, získával akcie podniků, kdo investoval s investičním fondem, disponoval akciemi svého fondu.

Kuponová privatizace měla celkem dvě vlny, každá vlna měla několik (5 – 6) privatizačních kol.

Následným krokem bylo otevření Burzy cenných papírů Praha a tzv. RM Systému, dvou subjektů, které (mimo jiné) s akciemi z kuponové privatizace začaly obchodovat.

S kuponovou privatizací se mnohým určitě vybaví jméno Viktora Koženého, jednoho z těch, kteří dokázali využít nabídnutou šanci opravdu na 100 %.

Ekonomická transformace by nebyla myslitelná bez reformy daňového systému. Nový systém přímých a nepřímých daní je v praxi uplatňován od roku 1993. Nově zavedená daň z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daň představují významné zdroje k financování potřeb státního rozpočtu.

12. CENNÉ PAPÍRY

Cenné papíry můžeme třídit z různých hledisek. Za podstatná považujeme druh právního nároku, charakter důchodu, dlužníka atd.

12.1 Akcie

Akcie je cenný papír vyjadřující ideální podíl akcionáře na majetku a. s. S ní jsou spojena práva akcionáře podílet se podle zákona a stanov společnosti na řízení společnosti, podílet se na zisku společnosti příjmem dividend a podílet se na zůstatku majetku společnosti v případě její likvidace.

Rozlišují se akcie vystavené na majitele (převoditelné předáním jiné osobě, práva s nimi spojená má držitel) a akcie vystavené na jméno (k převodu vedle předání nutný rubopis, práva s nimi spojená má osoba v akcii uvedená). Kromě listinné podoby může mít akcie podobu zaknihovaného cenného papíru, tj. cenného papíru zapsaného do zákonem stanovené evidence. Zvláštními druhy jsou akcie zaměstnanecké, jejichž majitelé disponují výhodami. Rozlišují se i akcie běžné (kmenové) a prioritní, které zaručují určitou výši dividend za cenu omezení hlasovacích práv.