EKONOMIE

Další etapou marginalistické revoluce byl vznik teorie mezní produktivity Američana Johna B. Clarka (1847–1938). Mzda není jakýmsi existenčním minimem dělníka, ale je dána technikou výroby. Zvýšení mezd nemůže jít nad úroveň mezní produktivity práce, protože by se firmě vyplatilo zavést techniku s menším obsahem práce. Marginalistická revoluce se stala základem dvou významných škol - neoklasické a rakouské.

10.9 Neoklasická škola

Hlavní představitelé Alfred Marshall (1842–1924) a Vilfredo Pareto (1848-l923) považovali za vhodné dát názvem své školy najevo zájem o tradici klasické školy i nutnost se od ní odlišit. Základní odlišností je chápání hodnoty. Hodnotu vidí jako výsledek působení dvou sil - poptávky a nabídky. Rovnovážná cena je tedy formována jak subjektivně - poptávkou, tak objektivně - nabídkou. Středem zájmu neoklasiků se proto stala tržní rovnováha. Národní hospodářství vidí jako soustavu trhů s tendencí k nastolení rovnováhy. Jen vnější zásah může uvést systém do nerovnováhy. Lausannská větev neoklasické školy vidí rovnováhu jako soustavu trhů čistících ceny, tedy likvidujících převisy nabídky a poptávky. Cambridgeská větev pracuje s modelem známým jako Marshallovy nůžky. Skládá se z klesající funkce poptávky a rostoucí funkce nabídky. Kde se obě funkce protínají, vzniká tržní rovnováha a rovnovážná cena.

Alfred Marshall [máršl] (1842 - 1924)

Anglický ekonom, profesor na univerzitě v Oxfordu a Cambridgi. V díle Základy ekonomie popsal svoji teorii hodnoty.

10.10 Rakouská škola

Zakladatel Carl Menger (l840–1921) a hlavní představitel mladší generace Friedrich A. von Hayek (1899–1992) se od neoklasické školy odlišují dvěma rysy – kladou důraz na hospodářský liberalismus a ekonomický vývoj.

Starší generace rakouské školy přispěla především k teorii kapitálu a úroku. Úrok chápala nově jako odměnu za čekání na spotřebu.

Představitel mladší generace Friedrich A. von Hayek ve svém díle Cesta do otroctví představuje socialismus jako řád, jenž vyrůstá ze stejných základů jako fašismus a stejným způsobem deformuje individuální svobodu a tržní konkurenci.

10.11 Institucionalismus

Vývoj americké ekonomické vědy vyústil na přelomu 19. a 20. století do vzniku ryze amerického ekonomického směru - institucionalismu. Jeho zakladatel Thorstein Veblen (1857-1929) kritizoval tehdy převládající neoklasickou ekonomii hlavně pro její individualistické pojetí. Místo studia chování člověka ekonomického prosazoval studium institucí. Instituce pro něj nebyly jen organizačními strukturami, ale především normami skupinového chování. Člověk se nerozhoduje jen na základě individuálních motivů, jeho chování ovlivňují i instituce, k nímž patří.

Americký kapitalismus popsal Veblen jako konflikt dvou institucí – pracujících - industrie a zahálčivé třídy - businessu. Industrie jsou lidé bezprostředně spjatí s výrobou, business představují lidé na výrobě parazitující, jejichž jediným cílem je „dělání peněz“ (proti „dělání zboží“ u industrie). Řešení situace však Veblen nenalézá.