EKONOMIE

11. EKONOMICKÁ REFORMA V ČR

Ekonomická reforma, nastartovaná v roce 1990, logicky navazovala na politické změny započaté v listopadu 1989. Obecně formulovaným cílem reformy byl přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice volného trhu. Podobným procesem procházely i další evropské státy bývalého sovětského bloku.

První etapa reformy proběhla na makroekonomické úrovni. Úkolem byla stabilizace kurzu koruny (tehdy ještě československé) a reforma bankovního sektoru. V roce 1991 byla koruna podstatně devalvována, později se její kurz už významněji neměnil. Bankovní sektor prošel bouřlivým vývojem. Centrální banka, jako první stupeň dvoustupňového bankovnictví, byla poměrně záhy obklopena velkým množstvím obchodních bank, z nichž některé byly od svého počátku v soukromých rukou, jiné zprivatizovány. Mnohé z komerčních bank devadesátých let jsou dnes již jen nicneříkajícími jmény. Ve hře zůstaly jen velké subjekty, které nalezly pomoc státu a posléze zahraničního vlastníka.

K liberalizaci cen došlo u většiny zboží v roce 1991. Stát si tehdy zachoval kontrolu některých sociálně citlivých oblastí, například cen elektrické energie, nájemného a tepla. Cenové dotace některých potravin, dětského oblečení a obuvi, uplatňované do roku 1989, byly odstraněny. Liberalizace cen v praxi znamenala značný růst cenové hladiny a snížení kupní síly obyvatelstva. Pádivá inflace počátku devadesátých let navíc znehodnotila úspory.

Za nejdůležitější krok ekonomické transformace je shodně považována privatizace jako změna vlastnických vztahů. K privatizaci došlo ve třech fázích.

První z nich byla restituce. Vlastnická práva byla navrácena původním majitelům či jejich potomkům, pakliže o to požádali. Jako časová hranice bylo stanoveno datum 25. únor 1948. Vracel se majetek znárodněný nebo zabavený po tomto datu. (V době poměrně blízké ale došlo k prolomení této hranice.) Restituce se týkala jen českých občanů nebo jejich dědiců, což v praxi přineslo značné problémy (mediálně zpopularizovaná kauza knížete Kinského).

V praxi se restituce prováděla dvojím způsobem. Bylo-li to možné, byl majetek fyzicky předán (naturální forma restituce). Nebyla-li naturální forma prakticky možná (z nejrůznějších důvodů – např. zastavění pozemku komunikací), bylo voleno peněžní odškodnění a předání podílu cenných papírů.

Druhou fází, nazývanou také jako malá privatizace, byl prodej podniku nebo jeho části do soukromých rukou. Tímto způsobem byly zprivatizovány obchody, restaurace, hotelová zařízení a služby.

Formy prodeje byly dvě. Podnik mohl být prodán v tzv. přímém prodeji, nebo v aukčním prodeji, tedy dražbě.

Přímý prodej byl veden snahou zachovat zavedenou a perspektivní firmu jako významný podnikatelský subjekt, poskytující pracovní příležitosti, v rámci daného regionu jen těžko nahraditelné. O novém majiteli rozhodovalo výběrové řízení, jehož úkolem bylo přihlédnout nejen k nabízené ceně.