EKONOMIE

Thorstein Bunde Veblen (1857 - 1929)

Americký ekonom a sociolog, autor děl Teorie zahálčivé třídy, Absentérské vlastnictví.

Po 2. světové válce vliv institucionalismu slábne. Jediným známým ekonomem, v jehož díle je institucionalismus obsažen, je John Kenneth Galbraith. Tento autor kritizuje představu suverénního spotřebitele - naopak velké korporace určují, co se bude vyrábět a spotřebovávat a s pomocí reklamy a manipulace vytvářejí „potřeby“ konzumenta.

V současnosti je institucionalismus pouze okrajovým myšlenkovým proudem.

John Kenneth Galbraith [gelbrejs] (1908 - 2006)

Americký ekonom. Zaměřil se na kritiku ortodoxní ekonomické teorie. Z díla: Americký kapitalismus: pojetí vyvažující síly.

10.12 Keynesiánská škola

30. léta 20. století přinesla kvalitativně novou zkušenost. Světová hospodářská krize znamenala ztrátu důvěry v dosavadní ekonomickou vědu. Prognóza krize jako krátkodobé poruchy se nevyplnila, realita byla právě opačná.

Za této situace přichází anglický ekonom John Maynard Keynes [kejnz] (1883–1946) s novou teorií, která na několik dalších desetiletí ovlivnila hospodářskou politiku mnoha zemí.

Obecný úspěch Keynesovy teorie lze vysvětlit tím, že se mu podařilo teoreticky objasnit možnost dlouhodobé deprese. Jeho teorie vychází z nově definované role úspor - do té doby byla velikost úspor chápána jako závislá na úrokové míře. Keynes však dokázal, že úspory jsou závislé především na osobních příjmech. Pokles spotřeby nevyvolá zvýšení úspor (jak říká Sayův zákon), ale snížení, protože náš příjem je závislý na spotřebě ostatních lidí. V závislosti na tom i dosažení plné zaměstnanosti vyžaduje určitou výši poptávky. S rostoucími důchody lidí se snižuje sklon ke spotřebě, úspory rostou. To zpětně negativně ovlivňuje celkový stav ekonomiky - neochota investovat, nezaměstnanost. Dosažení plné zaměstnanosti považoval Keynes za prvořadý úkol státu. Chybějící poptávku měl stát nahradit prostřednictvím výdajů státního rozpočtu.

Kromě nového chápání úspor a role státu v ekonomice Keynes nabízí i nové pojetí úroku. Úrok není odměna za zřeknutí se spotřeby (staré teorie), nýbrž odměna za zřeknutí se likvidity (schopnost okamžitého disponování penězi). Úkolem centrální banky je podle Keynese zajistit dostatek peněz v ekonomice i za cenu rozpočtového deficitu. Vyrovnaný státní rozpočet, který byl do konce 20. let považován za samozřejmost, o které se nediskutuje, ustoupil filosofii státního dluhu.

Ideje keynesiánství ovlivnily poválečný svět nevídanou měrou. Konjunktura 60. let, nízká nezaměstnanost a velké deficitní státní rozpočty byly dědictvím aplikace Keynesovy teorie. Dluhy se ovšem musí dříve či později začít splácet, ať už v podobě inflace, zastavení hospodářského růstu či rozpočtových schodků.