Česká próza po roce 1945 s válečnou a historickou tématikou

Údolí včel – podobenství o bezohledné moci a snaze člověka vymanit se z jejího vlivu. Baladická novela z konce 13.stol. o vztahu dvou členů řádu německých rytířů, z nichž jeden našel odvahu k útěku a ten druhý (fanatik) ho pronásleduje od Baltu až do Čech na rodnou tvrz. Ondřej, potomek českého zemanského rodu, byl do řádu přiveden svým otcem, který si tím vykoupil vlastní vinu. Ondřej si však po dlouhých deseti letech odříkání a strádání uvědomí, že existuje ještě jiný svět. Zatouží po rodném Vlkově a po šťastném a svobodném životě, pokouší se o návrat. Rytíř Armin, bývalý přítel a nyní pronásledovatel, chce potrestat Ondřejovo selhání. Jejich setkání jsou vždy tragická, sugestivní.

80.léta

Lékař umírajícího času – o osudech lékaře slovenského původu Jána Jesenského - Jesenia v době rudolfinské, předbělohorské i pobělohorské.

Filmové adaptace – často režisér F. Vláčil, s Körnerem má společnou – baladičnost, snovost, vznikly tak vynikající filmy: Údolí včel,Adelheid; jiní režiséři: Svědek umírajícího času, Zánik samoty Berhof

Körner je také filmový scénárista, např.:

Pramen života – Příběh o dospívající dívce Grétce ze slezského pohraničí, která se dostala do nacistického programu Lebensborn. Tento program je znám především jako odcizení a převýchova rasově vhodných dětí v německých rodinách. Jeho součástí bylo také vypěstovat čistou nordickou rasu. K tomu byla zřízena sanatoria, v nichž se pod vedením rasového úřadu SS odehrávaly sexuální styky pečlivě vybraných žen a mužů. Děti, které byly zplozeny v těchto sanatoriích, měly tvořit základ budoucí panské rasy. Všechny esesácké parametry splňovala také Grétka ze smíšené česko-německé rodiny (národnost nerozhodovala, pouze rasa). O svém „poslání“ nemá zprvu tušení. V sanatoriu se setká se židovským chlapcem jménem Leo. Přes počáteční nešťastné nedorozumění se nakonec sblíží, Leo pak musí do transportu, ale Grétka porodí místo esesáckého Leovo dítě. Nikdo to nepoznal, ale děti po čase matkám odebrány, odvezeny. Grétka po válce hledá své dítě.

Krev zmizelého – Příběh začíná krátce po vypuknutí 2. světové války. Arno von Lieven, baltský potomek rodu křížových rytířů, odešel jako dobrovolník do finské války bojovat proti Rudé armádě, v boji je těžce raněn a zotavuje se v německém lazaretu v Sudetech, kde pracuje mladá Češka Helga. Vznikne silný milostný vztah, ale je ukončen rozkazem, dle kterého by Arno měl jít do boje proti svým dřívějším spolubojovníkům, proto raději volí dobrovolnou smrt. Helze se však po jeho smrti narodila jejich dcera Dorli. Po válce se na matku i dítě snese pomsta vítězů, neboť všichni vědí, komu Helga dítě porodila. Helga je znásilněna, potupena, odsouzena k odsunu z rodného kraje. Před odsunem ji zachrání bývalý židovský majitel sanatoria, který přežil koncentrák, ale přišel o celou rodinu. Ujme se Helgy i Dorli. Dospívající Dorli pak (v padesátých letech) stále v sobě nosí zjevení (vidinu) nepoznaného otce, podvědomě jej (své kořeny) chce najít a následovat. Pokusí se o útěk na Balt. Je však zadržena pohraničníky. V atmosféře komunistických represí nejprve se obětuje Helga, aby zachránila Dorli, pak zase Dorli (přislíbí spolupráci s StB), aby zachránila matku. Dorli pak chce překonat svou „smlouvu s ďáblem“, při cestě pro dědictví emigruje a odjíždí s řádovými sestrami do Belgického Konga pomáhat lidem postiženým občanskou válkou (to se píše rok 1961).