Česká próza po roce 1945 s válečnou a historickou tématikou

Osm povídek, přibližně chronologicky (povídky uvozuje autorovo věnování Mamince, která měla za muže mého tatínka):

Nejdražší ve střední Evropě – Tatínkova láska k rybám vyvrcholila tím, že se rozhodl koupit rybník i s kapry. Sháněl, až sehnal rybník za 10 tisíc. Prodal mu ho doktor Václavík. Když mu chtěl ukázat, jací jsou v rybníku kapři, hodil do vody žemli, a ta hned zmizela ve velké tlamě kapra. Tatínek byl šťastný. Při prvním výlovu plno lidí, velké přípravy a sláva, ale výsledek výlovu – jediný kapr. Po letech pan Václavík sháněl ledničku. Tatínek pookřál. Ledničku mu sehnal, nádhernou, za 10300. Jen jí chyběl vnitřek. A tak stejně jako kdysi od něj koupil tatínek rybník bez ryb, nyní on od tatínka koupil vykuchanou ledničku.

Ve službách Švédska – Tatínek jako úspěšný obchodní cestující švédské firmy Elektrolux – prodával vysavače a ledničky, stal se mistrem světa v počtu prodaných kusů.

Smrt krásných srnců – patrně nejzdařilejší povídka. Pan Prošek vycvičil svého psa Holana k pytláckým lovům srnců na krásné stráni, kterou Pavel nazval Smrt krásných srnců. Za okupace se tatínek přes přísný zákaz volného pohybu vydá sehnat vydatné maso, aby se jeho dva synové před transportem do koncentračního tábora dosyta najedli a přežili to, co je čekalo. Vůbec mu nepřijde na mysl, že riskuje svůj život. Zpočátku nemá štěstí, nemůže chytit žádné ryby. Pak se rozhodne, že si půjčí od Proška psa Holana a uloví srnce. Přes různé útrapy se mu nakonec podaří srnce dostat a dopravit ho i domů. Možná i proto synové přežili. Těsně po válce Prošek umírá a s ním odchází Pavlovi celé jeho dětství.

Kapři pro wehrmacht – Před vlastním odchodem do koncentráku tatínek provede velice riskantní „husarský“ kousek. Se svým nejmladším synem ve svém bývalém buštěhradském rybníku, který mu Němci zabrali (Žid nemohl vlastnit rybník) už na počátku okupace, vyloví všechny ryby.

Otázka hmyzu vyřešena, Králíci s moudrýma očima, Jak jsme se střetli s vlky (črta)

Prase nebude!, Běh Prahou – z poválečné doby. Běh Prahou – hořce bilancující, opět upřímně a se snahou nezkreslovat zachycuje tatínkův vývoj k vystřízlivění z komunistických ideálů, znovu se nalezl v židovské identitě, Prase nebude! - dotýká se poměrů v socialistickém zemědělství. Vzhledem k tomu byly tyto povídky za normalizace z vydání vyřazovány.

Jak jsem potkal ryby (1974) – druhý povídkový soubor. Zde je pozornost soustředěna především na zážitky z přírody. Jde opět o Berounsko (Křivoklátsko).

Styl: „Smutně krásné i krásně smutné.“

Osobitý vypravěč, moudrý a laskavý znalec lidských duší, příběhy přesvědčivé, i když zdánlivě jednoduché. Mají neokázalou atmosféru, poetické, lyrické, komorně laděné, jímavé. Plné nostalgie i humoru (občas i rozverný humor). Každý i všední okamžik dokáže změnit v zázračnou (důležitou) chvíli. Laskavé, plné pochopení pro lidské vlastnosti, shovívavé (tatínka kreslí s humorem a přitom ho má velmi rád, obdivuje ho). Jako vypravěč nehodnotí, nedramatizuje ani neharmonizuje, ale s vlídným nostalgickým humorem sděluje. Vypráví pomalu, klidně, i velmi emocionální scény a závažné věci (např. transporty do koncentráků) sděleny nenápadně, jakoby mimochodem (ve skutečnosti však o to působivěji). Lidsky vroucí čapkovský vztah k lidem i věcem. Umění zkratky, věcné vstupní věty (časové a místní údaje), uváděny lapidárně. Hodně přepisoval, tvořil pomalu, ale vypadá to pak, jako by tvořil spontánně, bezprostředně. Působí i velmi autenticky, tento rys je posilován uváděním konkrétních reálných detailů.