Česká próza po roce 1945 s válečnou a historickou tématikou
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kompozice – je velmi rafinovaná (rafinovaně konstruovaná) a podílí se na vytváření napětí (např. výjevy předváděné loutkami při návštěvě panoptika jsou předobrazem pozdějších Kopfrkinglových zločinů). Perfektně promyšlená stavba, logika děje podléhá logice postav a logice atmosféry zla; vše má svou příčinu, nic není uvedeno a umístěno náhodně (srov. A. P. Čechov říká: když se v jednom dějství objeví puška, musí se z ní do konce hry vystřelit). Autor klade důraz na detaily (mají velký význam). Metoda opakování motivů (k jednomu motivu se několikrát vrací, zdánlivě nelogicky, krouží kolem něj, nakonec se ukáže být klíčovým) zvyšuje napětí, dramatičnost; gradace náznaků umocňuje děsivost.
Postavy vytvářejí bizarní panoptikum, některé nemají záměrně plnohodnotné role ani jména, jsou jen modelovými, odlidštěnými figurkami, mají něco představovat, symbolizovat (např. růžolící dívka v černých šatech; žena se svazkem korálů a dlouhým pérem na klobouku a s ní malý tlustý muž v tvrdém klobouku a s holí). Jména zaměstnanců krematoria (Lišková, Zajíc, Fenek, Beran, Vrána) naznačují, jak Kopfrkingl chápe lidi a zvířata – jako rovnocenné. Jména dalších postav (Dvořák, Strauss, Janáček, Wagner) korespondují se vztahem Kopfrkingla k hudbě.
Jazyk a styl – pro Fukse je typické (má to i v jiných dílech) propojování reálného světa s iluzemi, sny a halucinacemi. Hranice mezi tím je přitom záměrně rozostřována, většina událostí má dvojakou podobu (tj. může to být skutečnost, ale nemusí). Rafinovaný jazykový projev využívá složité symboliky a metaforičnosti. Podstatné dějové momenty bývají uváděny jakoby mimochodem, působí to až chladnokrevně či cynicky, tím je to ale sugestivnější, umocňuje hrůzu. Vypravěč události pouze zaznamenává, neobjasňuje. Přestože je příběh vyprávěn v er-formě, čtenář dění sleduje z pohledu hlavní postavy. Autor navíc místy důmyslně stírá stylistické rozdíly mezi vyjadřováním vypravěče a vyjadřováním Kopfrkingla. V autorském přístupu je znát ironie.
Novela ukazuje, jak zdánlivě nevinné předpoklady ke zlu mohou být v ovzduší totality –nacistickou ideologií - snadno rozvinuty do obludných rozměrů. Přizpůsobivý maloměšťák se dá zmanipulovat k čemukoli. Je to hrůzná vize ohrožení člověka totalitní ideologií. Člověk je vůči ní bezbranný (vůči zlu, jež ho obklopuje), postupně deformuje jeho vnitřní svět a charakter až k úplnému rozkladu jeho osobnosti.
Mí černovlasí bratři – novela. Židovští spolužáci čtrnáctiletého vypravěče. Profesor zeměpisu, český fašista a psychopat, je mučí náznaky o jejich příštích osudech.
Variace pro temnou strunu – román, jakoby pokračování předchozí novely (stejné postavy)
Další díla:
Myši Natálie Mooshabrové – román s prvky hororu, sci-fi, pohádky; lze brát jako alegorii jakéhokoli nelidského systému.