České a světové drama v 1. polovině 20. století

Kontokorentos – racionalista, miláček Štěstěny, vzdělaný průmyslník, má továrnu na otroky, vždy si umí vypočítat, co bude výhodné, když to selže, chladnokrevně vypočítá něco jiného (viz novou civilizaci). Stěžuje si na malou poptávku, má přebytky zboží (otroků) ve skladech, uvítal by nějaký incident, aby je mohl využít a tím se jich zbavit, aby se oživil trh...

Synekdocha – jeho žena, hloupá, exaltovaná, hledá romantiku ve flirtu.

Paprikides – soudce je hloupý, starý, zkostnatělý, závislý, není schopen něco řešit.

Rekordikles – miláček dam, obě ženy ho svádí, směsice elegána (fešák, švihák) a sportovního šampiona.

Obraz 2. Dolejších deset miliónů Abdérských uvidíme tržiště, Kramářky a Zelináře (zpívají Popěvek kramářů), Žebráka, později Nezaměstnaného, všichni jsou na tom špatně, dluží zubaři, proto utíkají, když přijíždí. Zubař Nejezchlebos přijíždí na oslu, kterého vede oslař Skočdopolis. N. ale oslaři cestu nemá čím zaplatit, když trhovci jsou pryč, oba jsou bez peněz, začnou se hádat, pak se domluví, že si o to večer zahrají kuželky. Když si ale chce N. odpočinout v oslově stínu, žádá oslař další nájemné za stín. Vznikne spor, zda stín patří majiteli osla nebo všem, neboť slunce je všech. Postupně se kolem nich shromáždí zvědavci, z tržiště i ze smetánky. Spor strhne lid, ten se rozdělí na přívržence Osla a Stínu. Oslaře podporuje Kontokorentos, zubaře hájí Hippodromos. Chystají veliký proces v zájmu veřejnosti, v zájmu civilizace, Nejezchlebos a Skočdopolis už litují, že si to nevyřešili sami v tichosti.

Obraz 3. (před oponou na předscéně) Když ještě civilizace nebyla Nejezchlebos a Skočdopolis vedou úvahy o tom, co je to a proč vznikla civilizace (z lenosti) a zpívají stejnojmennou píseň. Obraz 4. je taneční číslo.

Obraz 5. Rozvine se absurdní soudní proces. Při něm však nejprve vyjde najevo, že Nejezchlebos i Skočdopolis provozují svou živnost načerno, mají zaplatit pokutu, ale protože nemají čím, jsou uvězněni. Osel a Stín se staly ideály, v jejichž jménu se dá usilovat o moc, i násilím. Těchto ideálů se chopili ti, kteří chtěli získat moc, stali se vůdci Oslařů a Stínařů. Aby bylo evidentní, že vůdcům jde hlavně o moc a ne o samu věc, za kterou bojují, je zde předmětem sváru v podstatě malichernost – stín. Tím je také dosaženo satirického účinku, zesměšnění: tedy zneužitelným ideálem nemusí být jen velké věci, ušlechtilé myšlenky, nýbrž může jím být i taková malichernost, jako je stín. V závěru píseň My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje.

Obraz 6. Vůdcové obou stran intrikují, soudce je hloupý, starý, zkostnatělý, závislý, není schopen něco řešit. Ukazují se nekalé praktiky těch, kteří chtějí získat moc (stejně tak i v anekdotách na nacisty a požár říšského sněmu v roce 1933): z rozhovoru Kontokorenta s Rekordiklem pochopíme, že podplacením žalářníka bude zubaři umožněn útěk, že Rekordikles jej má skrýt u sebe v domě a ráno odvést na radnici, aby tam mohl být dopaden jako žhář, neboť radnice bude hořet. Kontokorentos také říká, co ho stálo vycvičení a vyzbrojení spolehlivých úderných oddílů z jeho otroků, a láká Rekordikla (který chce milion a obává se, že ho pak odstraní právě proto, že moc ví) k další spolupráci, spolu odstraňovat jiné. Do Rekordiklova domu tedy přichází Nejezchlebos, ale potají i Skočdopolis. Nejezchlebos ho skrývá, čekají, co se bude dít (práce? jídlo?). Postupně do domu přicházejí další postavy – Synekdocha, Hekatombu sem přivádí ukrýt kvůli bojům Hippodromos, zmatek, každý je před ostatními skrýván, občas se střetnou, přibude i Paprikidés, přišel si pro radu, pak Kontokorentos kvůli té chystané provokaci na radnici, obě ženy zjistí, že mají stejného milence, Paprikides se doví od Nejezchleba, že Kontokorentos chystá něco nekalého na radnici, měl by jej zatknout, ale nechá se Kontokorentem zmanipulovat. Oslař a zubař, i když spor hloupě začali, dovedou se dohodnout, když vidí všechny ty špatnosti a zatuchlé svinstvo, vzbouří se v nich zdravý lidský rozum a cit a chtějí to všechno ukončit. Utečou (Obraz 7. před oponou, píseň o zlaté střední cestě a nerozhodném oslu, který kvůli tomu umře hlady), a aby zabránili dalším bojům, osla zabijí (nejprve to ani jeden nedokáže provést, když se na ně to nevinné zvíře dívá, zavážou mu tedy oči).