České a světové drama v 1. polovině 20. století

Balada z hadrů – pár chudáků z předměstí začne hrát hru o básníkovi F. Villonovi, V + W jsou ponocný Jehan + antoušek Georges. V + W zacházeli velmi volně s historickými daty z Villonova života. Nepsali historii, ale satiru. Na Villonovi je zaujalo především to, „že cítil příliš jemně a vyjadřoval se příliš buřičsky, za což byl přinucen žít na okraji společnosti“ Myšlenkovým základem hry je Villonovo dvojverší: Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. K němu složili ve villonovském duchu ústřední píseň Hej, pane králi.

Rub a líc – na krizi, fašismus, ze současného velkoměsta, ovládaného koncernem Noel, V + W jsou vagabundi Krev a Mlíko, zfilmováno s názvem Svět patří nám

Těžká Barbora – Barbora je dělo, které bylo omylem ukradeno, nepovedená provokace – záminka k vojenskému zásahu sousedního státu, Yberlanďané se snaží najít záminku, aby mohli napadnout mírumilovné město Eidam; V+W – žoldnéři, píseň Co na světě mám rád, nedám si brát.

Pěst na oko – reakce na události r. 1938, několik parodií na různé historické události, montáž ze všech předcházejících her, vyzvedává plebejský (lidový) živel v dějinách

Důležitou součástí her písně J. Ježka: pochodové, blues, parodie kramářských, pijáckých, trampských, byly melodické, rytmické. Např.: Svět naruby, David a Goliáš, Šaty dělaj člověka, Proti větru, Hej rup, Svět patří nám, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Babička Mary…

Filmy: Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup! – Nezaměstnaný dělník se potká se zkrachovalým továrníkem. Za podpory ostatních nezaměstnaných založí mlékařské družstvo, které úspěšně konkuruje dravým metodám trustu na výrobu mléčných konzerv. (I když má kolektivistický ráz, je mistrovskou ukázkou groteskní nadsázky s inteligentní pointou.) Svět patří nám, sám J.W.- U nás v Kocourkově – Nadčasová satira na lidskou hloupost, politikaření a předvolební agitaci, napsal Karel Poláček, ale vychází ze základních situací Gogolova Revizora. Uprchlý trestanec (Werich) vystoupí na neznámé stanici a je omylem považován za místního hrdinu…

R. 1938 divadlo úředně zavřeno, V+W+Ježek do USA, po válce návrat V+W – hra Divotvorný hrnec – 1. evropská premiéra slavného amerického muzikálu, 1948 Voskovec opět do USA (tam přední herec), Werich zůstal, spolupráce s M. Horníčkem (nahradil Voskovce, i v předscénách) – hry Osvobozeného divadla v Divadle ABC, Werich si ještě zahrál v několika filmech – Císařův pekař, Pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour; inscenacích – např. Čechovovy jednoaktovky aj.; cestopisná kniha Italské prázdniny, pohádky – Fimfárum(1960). V 70. letech byl Werich zakázán, teprve když se zúčastnil zinscenované, zmanipulované manifestace proti Chartě 77 v Národním divadle, byl zákaz zrušen. Komunistický režim vydal tzv. „antichartu“ a nutil občany, zejména známé umělce, ji podepisovat. Mnoho umělců tehdy zřejmě oklamáno (podpis prezenčky vydáván za podpis anticharty). Werich byl dobrosrdečný, moudrý klaun a vzácný člověk, jeho postřehy dodnes udivují přesně cílenou adresností a jsou stále platné, mají ho rády i děti. Přestože se životní i umělecké cesty Voskovce a Wericha rozešly, oba svorně tvrdili, že duchovně byli spřízněni pořád. (Pochováni vedle sebe na pražských Olšanech.)