České a světové drama v 1. polovině 20. století

Zahraniční politika – úspěšná bohužel díky ústupnosti západních mocností – Hitler neplatil reparace, zavedl všeobecnou brannou povinnost, porušil zákaz výroby těžkých zbraní a v březnu 1936 obsadil demilitarizované pásmo v Porýní - porušil tím versailleskou smlouvu i Locarno, západní mocnosti jen neúčinné protesty.

Počátek holocaustu - Židé vylučováni z veřejného života, VŠ, státních úřadů, bojkot židovských obchodů, bank, lékařů, advokátů aj.

Roku 1935 – vydány norimberské zákony – o říšských občanech (německé krve) a „na ochranu německé krve a cti“, uzákonily antisemitismus, zbavily Židy německého občanství, zakazovaly smíšená manželství i pohlavní styk mezi árijci a Židy.

V listopadu 1938 tzv. křišťálová noc – nacistický pogrom proti Židům v celé říši (včetně už obsazených území, Rakouska a Sudet), ničeny, zapalovány synagogy, židovské obchody, školy, obydlí, 91 Židů zavražděno, tisíce odvlečeny do koncentračních táborů.

Pak nacisté zahájili árizaci – nucené předání židovských firem (majetku) do árijských rukou, tak Židé vyloučeni i z hospodářského života. Asi třetina Židů uprchla do emigrace. Nacisté začali uvažovat o „konečném řešení židovské otázky“ – vyhlazování Židů. Podobně pronásledováni i Romové (Cikáni byli vedeni jako gaunerská populace).

Nacistická kulturní politika - řízena ministrem propagandy Goebbelsem, vše pod státní kontrolou, „závadné“ (antinacistické) knihy veřejně páleny, k propagandě využíván film, rozhlas, i sport. Sám Hitler označil impresionismus, kubismus a futurismus za Židy inspirovaný „kulturní bolševismus“ (židobolševismus), degenerované umění. Džez zavržen jako hudba inspirovaná méněcenným etnikem. Umělci a vědci, kteří nechtěli sloužit režimu a oslavovat „vůdce“, byli nuceni opustit Německo (bratři Mannové, Feuchtwanger, Remarque, Einstein, Freud …) Zakazována jejich díla, např. teorie relativity jako židovská věda apod.

Caesar – proti fašismu a nacismu, velikášství a směšnost diktátorů konfrontována s představiteli římského lidu: Bulva + Papulus (V+W), píseň Pochod plebejců.

Kat a blázen – podobenství o zneužitelnosti revoluce, národních mýtech a o původu diktátora; karikatura politických machinací. Odehrává se v zemi, v níž po revoluci (svržení císaře, vznik republiky) jsou uctíváni 2 národní hrdinové – Radúzo a Mahuleno, kteří dle tradice za revoluci položili své životy. Zemi ovládají 2 politické strany, které sice představují pravici a levici, ale ve skutečnosti jejich vůdcové vládnou společně a spokojeně pouze ke svému prospěchu a zemi ničí. Když se ukáže, že legenda o hrdinech je vymyšlená (těmi vůdci) a že oba jsou živi a zdrávi, rozhodnou se političtí vůdcové předat jim naoko vládu a vzniklých potíží pak využít ve svůj prospěch. Radúzo a Mahuleno se chtějí z této situace nějak dostat, proto předají odznaky své moci úředníkovi Carrierovi (ten měl za úkol je zabít) a utečou. Z bezvýznamného úředníka, slabocha, se stává diktátor (blázen i kat) vraždí a nakonec zabije i sebe. V této hře písně Šaty dělaj člověka, Svítá, Když jsem kytici vázala aj.