Světová literatura po roce 1945

• trošičku podobizna na Fausta od Goetheho, prolínání magického a reálného

Kyrgyzstán, střední Asie

Čingiz Ajitmatov

Stanice bouřná

Popraviště

Latinská Amerika – vrchol celé této literatury

• silní katolíci, velmi rozvinutá katolická mytologie, věří na zázraky a svaté

• mísí se i s původními indiánskými mýty → dobré podhoubí pro tento typ literatury

Gabriel Garcia Marquez

• nejvýznamnější spisovatel magického realismu

• kolumbijský spisovatel

• jeho díla jsou v tomto typu literatury klíčová

• získal v roce 1982 Nobelovu cenu za přínos v literatuře – za stěžejní dílo Sto roků samoty

• Další díla: Láska za časů cholery (román).

Sto roků samoty

• rodinná sága rodu Buendiů

• časoprostor: Kolumbie, 6 generací tohoto rodu – začíná někdy v polovině 19. století, a končí někde v 60. letech 20. století

• název: hlavní hrdinové jsou „postižení“, že žijí obklopeni svými příbuznými, svým okolím – ale přesto všechno jsou v samotě (psychologie)

• první manželé se z určitého důvodu odstěhují z místa, kde bydlí a zakládají nové město Macondo [Makondo] → tam se 100 roků za těch 6 generací něco děje

• je tam reálný svět (co se v tom městečku odehrává – různé převraty, vojenská povstání, boje o moc a osudy rodu), dále pak do toho vstupují nadpřirozené jevy (lidé stárnou a umírají – ale někteří zemřelí se znova zjevují jako by dále žili; jedna žena je vzata z ničeho nic na nebesa)

• všichni ale žijí nešťastně, osaměle, někteří se dobrovolně izolují, jiné izoluje šílenství

• dále je jakýsi cikán, který dokáže rozluštit prokletí toho rodu – rozluští jakési staré pergameny

  • prokletí je založeno na tom, že ti první dva byli bratranec a sestřenice

• dle těch papírů rod vymře ve chvíli, kdy se těm posledním narodí dítě, které bude mít prasečí ocásek

• poslední z toho rodu si myslí, že nejsou rodinně spříznění, ale zase se dopustí incestu – z nevědomosti má dítě se svou tetou → narodí se jim dítě s prasečím ocáskem

• přijde větrná smršť a městečko i s obyvateli a rodem smete zcela z povrchu zemského

• Hlavní cíl: alegorie vývoje lidstva, že i lidstvo se vyvíjí a spěje k zániku. Že i v dnešní době jsou lidé uzavřeni do vlastního světa, žijeme uzavření v sami sobě. I svět takto skončí.

• Kompozice: er-forma; rozčleněno do kapitol, které nejsou pojmenovány; celé dílo je komplikované prolínáním časových rovin; chronologické odvíjení času, ale i časová rovina v kruhu – vrací se k něčemu; obrovské množství příběhů, epizod, odboček.

POSTMODERNISMUS

• jeden z nejvýznamnějších směrů 2. polovina 20. století

• reakce na experimenty, na absurdní drama a nový román – vrací se znovu k tradičnímu vyprávění

• úplně původně se termín objevil v architektuře

Charakteristické rysy:

1. odmítá experimentování – vrací se k tradičnímu vyprávění příběhu

2. má opět několik rovin, můžeme ho vnímat z různých hledisek, měl by uspokojit různé typy čtenářů – každý by si měl najít tu svou rovinu

   • historická rovina

   • dobrodružný příběh

   • sociologická studie

   • humorný příběh

3. význam díla a jeho výklad nebývá jednoznačný – záleží na úhlu pohledu, na tom, kdo to hodnotí, co je pro něj důležitější a jak to vnímá

4. je běžné, že spojuje více žánrů v sobě

   • nejen beletristika, ale zasahuje i do odborné literatury (např. sklon k úvahám) či publicistiky

5. sice se tento román tváří tak, že je historický + úvaha + např. i detektivka → ale velmi často nakonec čtenáře mystifikuje (nemusí to být nakonec všechno pravda, pouze se tak tváří)

   • např. historie nemusí být tak, jak to historikové skutečně zjistili