Světová literatura po roce 1945
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Šťastný Jim
Hlavní hrdina – Jim Dixon, prostřednictvím něj pronikneme do prostředí a vidíme, jak zkostnatělé poměry tam vládnou
Na konci knihy odejde z univerzity, ale získá lásku svého života (přítelkyně syna jeho nadřízeného)
EXPERIMENTÁLNÍ LITERATURA V DRAMATU
Absurdní drama (antidrama)
– něco nečekaného, překvapivého, co nedává smysl.
Základní rysy absurdního dramatu:
Absurdní pohled na svět se projevuje především v dramatické tvorbě.
Pro absurdní drama je typická nepřítomnost souvislého děje.
Člověk se ocitá v situacích vzbuzujících úzkost, obavy, strach.
Tím se dostává velmi blízko k filozofii existencialismu.
Hrdinové postrádají charakteristiku, životem jako by procházeli bez cíle.
Jednání postav nemá logiku.
Dialog ztrácí základní sdělovací funkci, mezilidská komunikace je nemožná.
Věty se často opakují, stávají se nesmyslnými frázemi.
Představitelé: Samuel Beckett (Čekání na Godota), Eugéne Ionesco (Plešatá zpěvačka), Edward Albee (Kdo se bojí Virginie Woolfové?)
Samuel Becket
dramatik a prozaik
Ir, který píše anglicky a francouzsky
nositel Nobelovy ceny za literaturu
Čekání na Godota
Typické absurdní drama (antidrama) o 2 jednáních
Neurčitý čas a prostor, téměř prázdná scéna (venkovská cesta se stromem a kámen) = místo, kde dva tuláci Estragon a Vladimír vedou nekonečný chaotický dialog plný banalit, nic nedělají, pouze marně čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl změnit jejich beznadějný osud (nemohou jinak, nechtějí-li se oběsit).
Setkání, absurdní hovor a konfrontace s dalšími dvěma postavami, které se naopak pohybují, ale beze smyslu: Pozzo s bičem (symbolizuje bezmeznou moc, vychloubačnou a brutální povahu) a jeho otrok Lucky vlečený na provaze jako pes (ponížený, neschopný projevit svou vůli) – táhne kufr, stoličku a koš s jídlem.
V 2. dějství (nazítří) ve stejné době a na stejném místě takřka opakování téže scény, ale výměna pozic: Pozzo oslepl, je závislý na Luckym (který oněmí) a tulácích – vlečou se životem bez cíle.
Obě jednání končí oznámením jakéhosi chlapce, že Godot nepřijde dnes, ale určitě zítra.
Hra o nekonečném a marném čekání, tematika tragické a zoufalé bezvýchodnosti a bezmocnosti člověka, jeho apatie – pochmurná komedie s groteskními obrazy (klaunské scény pádů, obouvání a zouvání bot, padání kalhot) = obraz člověka postmoderní doby, v níž se hroutí mezilidské vztahy a ztrácí pocit smyslu života, podobenství o soudobém světě absurdnosti, nehybnosti a opakování v kruhu, o situaci lidstva
otázky (odkud přicházíme, kam jdeme) rekapitulovány, kladeny marně, působí absurdně, zůstávají bez odpovědí
úzkostné čekání nekončí příchodem Godota (symbolu jakési naděje).
Cyklická výstavba hry – opakování banalit, členění refrénem Čekáme na Godota – tím vyjádřena „dějovost“ hry (nic se neděje, nedaří se ani odchod).
Nakonec si pohrávají s možností sebevraždy, ale daleko jednodušší je čekat dál na vykoupení.