MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

Jako každý sociálně-ekonomický jev je cestovní ruch kategorií dynamickou, neustále se vyvíjející. Přes občasné výkyvy neustále narůstá zapojováním nových skupin populace a nových míst a území do cestovního ruchu a také vytvářením nových trvalých vazeb na různé neekonomické oblasti (sociální, technologické, informační, politické a ekologické prostředí).

Současně se cestovní ruch vyvíjí vnitřně, když vznikají stále nové typy cestovního ruchu, v souvislosti s tím nové druhy služeb, nové možnosti využívání stávajících destinací, tematických motivací atd.

Charakteristické rysy cestovního ruchu:

-změna místa pobytu cestováním z běžného životního prostředí do místa či míst mimo běžné životní prostředí; tímto pohybem se doprava jako jeho realizátor stává jednou ze základních a nezastupitelných součásti cestovního ruchu

-dočasný (přechodný) pobyt v místě, které není místem trvalého pobytu účastníka cestovního ruchu; tím se poskytování služeb přechodného ubytování v nejrůznějších formách stává další základní a nezastupitelnou součástí cestovního ruchu

-hlavní účel cesty není výdělečná činnost v navštívené zemi či oblasti, jsou tedy vyloučeny cesty za prací v pracovním poměru, ale zahrnují se služební cesty včetně účasti na kongresových akcích

-realizace cestovního ruchu se uskutečňuje převážně ve volném čase účastníka

-vytváření vztahů mezi lidmi, místě dočasného pobytu (účastníci cestovního ruchu x místní obyvatelé, účastníci cestovního ruchu x zprostředkovatelé, účastníci cestovního ruchu mezi sebou navzájem)

-bezprostřední, existenčně nevyhnutelné spojení subjektu s objektem cestovního ruchu (při vlastí realizaci cestovního ruchu se subjekt /účastník cestovního ruchu/ spojuje s objektem /místem dočasného pobytu/, kde dochází k uspokojování jeho potřeb, které rozhodly o účasti na cestovním ruchu

Vývoj cestovního ruchu

Starověk

Od starověku se lidé vydávali na cesty obchodní, diplomatické, studijní, na vojenská tažení, náboženské pouti nebo jen z prosté existenční nutnosti. Důsledky setkávání lidí různých řečí, kultur a náboženství nelze dohlédnout, neboť díky intenzivnímu cestování milionů lidí se od antického starověku vytvořily nejenom v Evropě společné rysy, které tvoří podstatu naší civilizace. Cestování představovalo v minulosti být vystaven přírodním živlům, člověka ohrožovaly nemoc, sucha, vedra, mrazy, na moři pak bouře či bezvětří. Kdo se vydal na cesty trvající měsíce a roky, táhl sotva znatelnou cestou přes lesy a močály, ohrožován lidmi, zvířaty i počasím. Většina lidí cestovala pěšky nebo případně koňmo a primitivní vozy byly v divokém terénu často na obtíž.

Již v těchto dobách lidé, kteří cestovali, vyhledávali místa, kde se dalo stravovat a přespat. Do pozdního středověku hledali lidé ubytovací a stravovací služby v klášterech, zájezdních hostincích, městských domech. První zmínky o cestovatelích a uspokojení jejich potřeb pochází z doby kolem r. 2000 př. n. l., kdy nastal rozvoj městských států v dávné Mezopotámii. Vůbec o prvním typu hotelového zařízení nás informuje hliněná destička psaná klínopisem, která obsahuje nařízení krále Šulgiho (1800 př. n. l.): „… ustanovil jsem stanice na zastávkách, přivedl do nich pohostinné lidi. Kdo přijde seshora, a kdo přijde zdola, najde tam občerstvení a chládek: poutník, jenž jde nočními cestami, najde v nich úkryt jako v opravdovém domě.“