MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

Herodotos již v 5. stol. př. n. 1. popisuje země v oblasti Středozemního moře, například Řecko, Egypt, Mezopotámii a Libyi, jejich města, pamětihodnosti, kulturní památky, morálku obyvatelstva, způsob života, ubytovací zařízení a další. Byl prvním vzdělaným cestovatelem, otcem dějepisu, který dal cestování nový obsah. Jeho smyslem bylo poznávání. Ve svých dějinách vypráví o obyvatelích cizích zemí, a k tomu připojuje celé pověsti i příběhy ze života národů. Největší problémy na cestách představovalo ubytování a stravování. V nejstarších dobách se cestující museli spokojit s přenocováním u soukromých osob, kdy dobré přijetí mírumilovného cizince patřilo k dobrým mravům. Rychlý rozvoj obchodu si nejméně od 6. století př. n. l. vynutil vznik nové formy hostinského přátelství. S rozvojem obchodu stoupl počet cestujících, a proto se postupně při hlavních cestách stavěly hostince, kam se uchylovali cestující i se svými povozy a kde našli ubytování a stravu.

Významné byly výpravy Alexandra Velikého. Na jeho rozkaz se jich zúčastnil celý vědecký sbor průvodců.

Římané

V době římské podal obsáhlý spis tehdejšího světa Strabón ve svém díle Geográfica. Velice důležitým historickým pramenem a zdrojem informací jsou tzv. itineráře (latinsky itinerarium-item=cesta), dnešní označení pro časový harmonogram cest. Z doby panování římského císaře Diokleciána (r. 280-305) se zachoval informátor ITINERARIUM se soupisem tehdejších suchozemských a vodních cest, včetně uvedení předpokládaných výdajů.

Významnou památkou a pomůckou pro cestování bylo grafické znázornění římského impéria na 11 listech, tzv. TABULA PENTIGERIANA, zpracované geografem Castoriem (znázorňovalo všechny tehdy známé vojenské a obchodní cesty, toky řek, pohoří, větší města a moře).

Staří Římané z vojenských důvodů věnovali velkou pozornost výstavbě cest a tím přispěli k rozvoji cestování. Rádi jezdili do termálních lázní severně od Alp a i tyto cesty všestranně zajišťoval štáb průvodců, často z řad vzdělaných otroků. Rovněž již existovaly první psané cestovní příručky. ¨

Další významné rozšíření cestování znamenaly Caesarovy výpravy po Evropě. Byly zpracovány itineráře římských provincií, jež udávaly vzdálenost milníků a stanic. Značná pozornost byla věnována tvorbě map.

Po rozdělení a rozpadu Římské říše ve 4. a 5. století zanikl původní význam římských komunikací. K jejich devastaci přispělo i dlouhé období stěhování národů. Jako první se na cestách objevily panovnické družiny. Motivem jejich cest byly důvody politicko-náboženské. Touhou většiny cestovatelů-křesťanů bylo shlédnout Svatou zemi. Jako první český poutník s tímto cílem se uvádí pražský kanovník Asnius, který je zmíněn v Kosmově kronice. Během velkých přesunů desítek národů a kmenů se o udržování silnic a cest nikdo nestaral a rozvojem městské civilizace se opět objevují na blátivých cestách raného středověku kupecké vozy a skupiny poutníků.