MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

Kryštof Kolumbus a Amerigo Vespucci

Kryštof Kolumbus se původně vydal na cestu do Indie, jelikož se v té době již vědělo, že je země kulatá, zvolil si právě cestu na západ, jenže nepředpokládal, když přeplul moře, větší než očekával, že by se mezi Španělskem a východními břehy Asie rozkládala země, velmi rozlehlá, nový svět. Právě ten který objevil, stále doufal, že je na březích Asie. A snil o tom všem, co Marco Polo popisoval ve svých zápiscích. Jeho naději ještě probouzí, když kotví v zátoce Samaná a domorodci mu vypráví o zlatě. Kromě objevení Ameriky, můžeme Kolumbovi přikládat i další významné objevy.

V těchto končinách se Kolumbova pozornost obrátila i na velká množství bublinatek plovoucích po hladině, které pozorovali už při cestě sem, asi 260 mil od ostrova Hiero. Kolumbus si spojil oba jevy a vytušil, že Sargasové moře (pozdější pojmenování) musí být v oceánu ohraničeno takřka stálou linií a že pozemské rostliny odtržené od skalisek se tu hromadí s jistou pravidelností závislou na proudu směřujícím od východu k západu. Byla to předpověď rovníkového proudu, jehož fyzikální příčiny se mu podařilo objasnit při dalších cestách způsobem odpovídajícím pravdě. To však nebylo jediné Kolumbovo originální pozorování v průběhu oné vskutku nové plavby. Už mezi třináctým a sedmnáctým zářím roku 1492 vykonal svá pozorování o odchylce magnetické střelky a podivuhodně bystře je spojil dohromady. Používání kompasu sahalo do dávných dob, do čínské vzdělanosti. Je možné, že během odvážných plaveb napříč Atlantikem v 15. Století bylo pozorováno, že hrot magnetické střelky nemíří přímo k pólu, ale odchyluje se k severovýchodu, avšak on byl nepochybně první, kdo konstatoval, že i tato odchylka, má své odchylky, což znamená, že se kompas v jisté vzdálenosti na západ od Azor odchyluje k severozápadu. Když zkombinoval svá pozorování o odchylce s pozorováními o stálé linii Sargasového moře a se změnou teploty objevující se sto mil od Azor, musel později dospět k tomu, že stanovil v Atlantiku linii bez odchylek, která ohraničuje velké klimatické typy v oceánu a může být užitečná při stanovení délky. Těmto pozorováním lze přikládat skutečnou důležitost, jelikož v této době měl za sebou fyzikální zeměpis své první krůčky, když mu dal Kolumbus náhle podnět, který by se dal čekat jen od práce několika generací.

Amerigo Vespucci podnikl v roce 1497 svou první cestu, poté tzv. ověřující cestu Kolumbových objevů, obeplul pobřeží Brazílie, kde objevil zátoku Ria de Janeira (1502) a doplul až k úžině kam později doplul Magalhaes. Při návratu Vespucci oznámil své přesvědčení, že neplul podél Asie, ale podél nového kontinentu. Tito dva slavní mořeplavci, jež byli za svého života přáteli, se po smrti Kolumbově stávají „soky“. A to když se s úspěchem setkává označení a pojmenování nového kontinentu podle jeho „objevitele“ - Ameriga.