MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

V 6. století př. n. l. nechal kanál hloubit egyptský král Necho II, projekt oživil po dobytí Egypta Peršany Dáreios. Přesně již neznáme, kudy průplav probíhal a v pozdějších dobách byl zanesen pískem. Ve všech starověkých pokusech se však jednalo o soustavu několika menších kanálů.

Císař Napoleon dal vytvořit studii stavby velkého kanálu, k realizaci však nedošlo. V té době totiž panovala nesprávná domněnka, že mezi hladinami obou moří je několikametrový rozdíl. Francouzský inženýr a diplomat Ferdinand de Lesseps přesvědčil pro projekt investory z Francie, Itálie, Rakouska, Egypta, Ruska i USA. Místokrál Muhammed Said koupil 44% akcií společnosti, která kanál stavěla. Podporu ale nenašel ve Velké Británii, protože průplav konkuroval britským železničním tratím. V roce 1856 byl Lesseps jmenován konzulem v Káhiře a obdržel koncesi na stavbu kanálu. Práce začaly v roce 1859 za nesmírně obtížných podmínek. Ze začátku zde pracovali pouze trestanci, později však stavba přitáhla dělníky z celé Evropy. Pracovalo zde asi 25 000 dělníků. Bylo nutno vykopat 22,8 miliónu krychlových metrů zeminy. U Středozemního moře byl postaven přístav Port Sait. Průplav byl po dokončení dlouhý 160 km, 8 m hluboký a 22 m široký. Stavba trvala 10 let. Otevření průplavu 17. 11. 1869 bylo provázeno bombastickým ceremoniálem s ohňostrojem, kterého se zúčastnilo 6 000 hostů, z toho nemálo čelných státních představitelů. Geniální hudební skladatel Giuseppe Verdi věnoval průplavu operu Aida, ta však měla premiéru až za dva roky. Při oslavách kotvilo v přístavu a proplouvalo průplavem 48 lodí. V roce 1888 byla podepsána dohoda o svobodné plavbě průplavem. V roce 1956 byl průplav znárodněn egyptskou vládou. V roce 1967 - 1975 byl uzavřen v důsledku války mezi Egyptem a Izraelem. V letech 1975 - 1980 byl průplav rozšířen a nyní je 13 m hluboký a 80 - 180 m široký. Ročně jím propluje přibližně 20 000 lodí. Cesta do Indie byla zkrácena asi o 11 000 km.

Další významné stavby v souvislosti s rozvojem dopravy

S rozvojem průmyslu a obchodu se stala naprosto nezbytou součástí každodenního života doprava. Velmi významnými se tak staly – Panamský průplav a tunel přes kanál La Manche. I když do konečné fáze byly vystavěny o pár let později, první myšlenky či pokusy přišly již v tomto období.

Panamský průplav - stavba s neobyčejně vysokou náročností, nákladností, velikostí i významem. Tato stavba měla obrovský geografický význam, byl rozdělen kontinent, došlo k propojení dvou oceánů i ke vzniku jednoho státu. Kanál, který spojuje dva největší oceány - Panamský průplav - byl ve své době nejdražším projektem na světě. Myšlenka zkrácení cesty mezi oběma oceány pochází už z 16. století, kdy bylo provedeno první topografické měření na rozkaz španělského krále Karla V. Projekt byl v té době neuskutečnitelný. Španělé zprovoznili Křížovou cestu, která vedla pralesem přes Panamskou šíji. Jednalo se o cestu vydlážděnou oblázky - o cestu pro koňská spřežení a muly. Stavba železniční tratě, která v roce 1855 poprvé přeťala Panamskou šíji, znamenala v dopravě historický předěl. Vyžádala si však 6 000 životů.