MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

V roce 1870 byly vyslány dvě lodě amerického námořnictva k Darienské šíji, aby se zjistilo, kde by bylo možné kopat kanál, jenž by zkrátil cestu z Tichého do Atlantského oceánu. Cesta z New Yorku do San Franciska po moři totiž trvala kolem Mysu Horn přibližně měsíc a byla dlouhá 20 900 km. Za použití kanálu je to nyní 8 000 km. Bylo třeba překopat pruh země o šířce 48 km. Naráželo se však zde na nesmírné obtíže v důsledku zdejšího klimatu a s tím způsobenými nemocemi, proti kterým bylo těžko bojovat. Panama je místo s jedním z nejnezdravějších podnebí na naší planetě. Problémem byli moskyti, jedovatí hadi, zápaly plic, nemoc beri-beri, sluneční úpaly i jiné. Skupina francouzských finančníků zde však získala koncesi na stavbu kanálu z Colonu do Panamy. Jako projektant byl z pochopitelných důvodů vybrán Ferdinand de Lesseps, který měl již zkušenosti se stavbou Suezského průplavu. Ten rozhodl postavit kanál podél řeky Chagres a Rio Grande. Stavba si však vyžádala velký počet obětí. V roce 1889 Lessepsova firma zkrachovala a navíc byl ze všeho ohromný skandál, který měl politické důsledky a samotný Ferdinand Lesseps byl obviněn z korupce. Kromě výdaje 287 miliónu dolarů bylo především zmařeno nejméně 20 000 lidských životů, přičemž bylo vykopáno jen 30,5 km kanálu.

Další snahy oživit myšlenku průplavu přišly na začátku 20. století z USA. Za počáteční částku 10 miliónů dolarů a 250 000 za každý další rok získali Američané souhlas vlády nově vzniklého státu Panamy s pokračováním prací. Za zajištění zdravotnické péče, což bylo jednou z nejdůležitějších podmínek projektu, byl odpovědný lékař plukovník William Gorgas. Stavitelem byl jmenován John Frank Stevens, později George Goethals. Dále je třeba přiznat velké zásluhy za uskutečnění stavby tehdejšímu prezidentu USA Theodoru Rooseveltovi. Lesseps se snažil budovat kanál na úrovni moře, zatímco Američané uskutečňovali myšlenku série komor, kde je možno lodě zvedat a spouštět. Nejhorším úsekem stavby byl třináctikilometrový průkop mezi Bas Obispo a Pedro Miguel. Pracovalo zde 6 000 dělníků za pomoci parních rypadel a výbušnin. Při této náročné a nebezpečné práci zde mnoho dělníků zahynulo a uvádí se, že zde bylo spotřebováno 27 694 tun dynamitu, což představovalo množství, převyšující spotřebu výbušnin ve všech válkách, které do té doby USA vedly. Navíc docházelo k častému zřícení stěn v důsledku nepevnosti skály. Obdivuhodným dílem je kaskáda plavebních komor na obou koncích. Budovy i velmi přesné strojní zařízení se stavěly z obou konců současně a výstavba trvala 4 roky. Vrata jsou postavená z betonu, který se lil do dřevěných forem obrovských rozměrů. Podlaha každé komory má tloušťku 4 - 6 m a stěny u podlahy jsou široké až 15 m. Nahoru se zužují až na 2,5 m. Komor je celkem 12 a bylo na ně spotřebováno 3 360 000 krychlových metrů betonu. Voda pro vyrovnávací komory se bere z jezer Gatún a Miraflores. Odtud proudí voda na dno komory a zvedá tak lodě. Opačným způsobem se lodě spouští. Proudění vody se reguluje ocelovými vraty uloženými na kuličkových ložiscích.