MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

Obchod mezi Evropou a Asií a hedvábná cesta

Obchod mezi Evropou a Asií ovládali před příchodem Portugalců Arabové, jejichž nejvýznamnějším obchodním střediskem byl Aden. Ve 14. – 15. Století obchodovaly arabské plachetnice z Adenu a Maskatu se všemi velkými přístavy na březích Indického oceánu. Arabští kupci se usazovali v Kalikatu a Malace i v přístavech na východním pobřeží Afriky. Jemen tehdy byl námořní a obchodní velmocí, která zprostředkovala prodej koření z Indie a Malajska do Evropy. Arabové dopravovali své zboží do Alexandrie a Jaffy, kde je přebírali benátští kupci, aby je dopravili na Evropské trhy.

Druhá obchodní cesta mezi Asií a Evropou vedla po souši z Číny přes Bucharu k Černému a Azovskému moři. Byla to starobylá hedvábná cesta, kterou Číňané používali již ve starověku, která ústila v Azovu, kde měli obchodní stanici Janované. Azov byl ve středověku velkým tržištěm zboží z východní Asie, Ruska, Levanty a Itálie. Cesta měřila neuvěřitelných 9000 km, proto trvalo i několik let, než se karavany dostaly z jednoho jejího konce na druhý. Hedvábná stezka tak byla nejdelší trasou, která v té době existovala. Významná proto byla jak z hlediska ekonomického, tak i kulturního, jelikož umožňovala kontakt mezi západním a východním světem. Název Hedvábná stezka se uchytil až v 19. století, kdy tak trasu pojmenoval německý zeměpisec a cestovatel baron Ferdinand von Richthofen.

Tvořilo ji několik tras, jež spojovaly Čínu s Římskou říší. Hlavní větve lemovaly poušť Taklamakan, na ně se napojovaly větve další, například ze Sibiře a Indie. Všechny pak protnuly Střední Asii, Persii a mířily do Středomoří. K tomu, aby obchod na stezce vzkvétal, bylo potřeba míru, za válek ruch na stezce utichal. Obchod po Hedvábné stezce byl důležitým faktorem při rozvoji velkých starověkých civilizací v Číně, Mezopotámii, Persii, Indii i Itálii. Díky ní mohly být de facto položeny základy moderního světa.

Další objevy

V roce 1471 překročení rovníku, 1486 -1487 obeplutí Mysu dobré naděje. Teprve roku 1488 se Bartolomeo Díaz dostal až za mys Dobré naděje a zjistil, že se africké pobřeží obrací na sever. Bylo mu jasné, že před ním leží otevřená cesta do Indie. Díky nedostatku potravin a vzpouře posádky byl však donucen k návratu. Jeho plavba však měla velký význam pro všechny další cesty, protože dokázala, že mezi Afrikou a Indií je otevřené moře. Jeho podrobné mapy a zkušenosti posloužily o deset let později Vasku de Gamovi na jeho objevitelské cestě. Ten patřil mezi nejvýznamnější mořeplavce a stejně tak italský mořeplavec Kryštof Kolumbus. Cesta Kryštofa Kolumba do Indie znamenala v roce 1492 objev nového světadílu – Ameriky (i když dnes víme, že dávno před ním tam dopluli Vikingové). Pro cestování po moři bylo podstatným pokrokem používání kompasu, který byl převzat z Číny.