MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

V 6. století. n. 1. sv. Šimon z Triéru působil jako vedoucí zájezdu turistů ve Svaté zemi. S rozvojem řecko-římské civilizace dochází od 8. století př. n. l. ke značnému pohybu obyvatel. Všude na pobřeží Středozemního moře se nacházela Řeky kolonizovaná města, ve kterých vládla stejná řeč i podobný životní styl.

Středověk

Ve středověku je cestovní ruch spojován především s bohatými mladými šlechtici, syny bohatých kupců a měšťanů a z této doby se dochovaly tištění průvodci a popisy cest pro obchodníky.

Nositelem vzdělanosti ve středověku byla církev, jež zprostředkovávala vymoženosti antické kultury. Významná byla činnost misionářů, kteří podnikali cesty do neprozkoumaných zemí. Cestopisná literatura je však nepatrná. Dědici řecké geografie byli Arabové, kteří vynikli nejen jako cestovatelé, ale i jako autoři vědecky správných popisů cest. Známé křižácké výpravy spolu s vynálezem kompasu znamenaly rozvoj kartografie.

Existoval intenzivní cestovní ruch s náboženskou tématikou – cesty na posvátná místa. Slovo holiday má původ ve slovech holy a day. Pro ukrácení dlouhé chvíle si poutníci vyprávěli historky, které ztvárnil např. Geoffrey Chaucer v knize Canterbury Tales. Hlavními organizátory a průvodci byli kněží. Součástí vzdělání šlechty a bohatých měšťanů byly poznávací cesty. Průvodci byli vzdělanci nebo studenti. O jejich služby byl značný zájem a také byli dobře placeni.

Od poloviny 15. století vznikají české cestopisy (např. o cestě do Palestiny aj.) a od roku 1522 tištěné průvodce (v Paříži) pro území Francie, Španělska, Itálie, Palestiny.

Blíže o rozvoji kartografie Arabů a v Číně

Arabové se stali středověkými dědici řecké geografie. V 9. století přeložili Ptolemaia z řečtiny nebo syrštiny a z něho a z řecké kartografie čerpala raná islámská kartografie prvního období, reprezentovaná nedochovanou mámúnovskou mapou světa z doby vlády chalífa al - Mámúna -vládl 809-833. V arabském světě byly sestrojovány měřicí přístroje nazývané astroláby, glóby a mapy byly běžnou vyučovací pomůckou. Významným představitelem kartografie této periody je al - Chvárizmí, který vydal Knihu cest a zemí podle Ptolemaia, Araby velmi oceněnou.

Ve druhém, čistě islámském období je arabská kartografie zcela bez evropských vlivů a navazuje na starší arabský materiál. Nejvýrazněji se zde uplatňuje al-Balchí, autor Knihy zemských pásem, obsahující 21 map s vysvětlujícím textem, jež je typem islámského atlasu. Balchího mapy přebírali do svých děl al - Istachrí (934) a Ibn-Haukal (asi 976), který nově přepracoval Knihu cest a zemí. Jinými známými kartografy byli al- Mukadassí a al-Birúní. Nejstarší arabský zachovaný hvězdný globus je z r. 1080.

Arabské mapy světa z tohoto období, převážně kruhové a vlivem koránu s Mekkou uprostřed, silně připomínají zálibu maurského slohu v geometrických tvarech. Jsou kombinací přímek a křivek, rozmístění zemí je většinou chybné a jejich vzájemné proporce neodpovídají. Nápravu zjednalo teprve třetí, normansko-arabské období islámské kartografie, reprezentované především mapami světa nejznámějšího arabského kartografa al-Idrísího (1099-1162 nebo 1166). Vedle kruhové mapy přiložil Idrísí ke své Knize Rogerově, kterou napsal jako arabský vyhnanec na dvoře sicilského vévody Rogera II. r. 1154, také 70 listů obdélníkové mapy světa, nejvýznamnějšího díla arabské kartografie (její rekonstrukci vydal r. 1928 K. Miller ve Stuttgartu). Je to nejvýznamnější arabské dílo, které vzniklo spojením islámského a křesťanského učení, kombinací teorií Eratosthéna, Ptolemaia a Strabóna, modifikované pracemi jeho arabských předchůdců a částečně znalostmi o severních zemích od jeho hostitelů. Idrísí dělil svět do sedmi klimatických pásů podle starých Řeků. Indický oceán je na jihu spojen se zemí, avšak na východě otevřený. Podle této mapy snad byla zhotovena i velká rytina na stříbře, která však byla r. 1161 při povstání zničena. Idrísí se domníval, že zeměkoule pluje v oceáně - jako vejce v umyvadle s vodou - a obydlená že je právě ta část nad vodou. Kdykoliv se Idrísí musel zmínit o pohádkových a nadpřirozených věcech, které vymysleli jeho předchůdci, provázel svá prohlášení výrokem "Jen Bůh ví, jak to opravdu je".