MO 1AB-CR a jeho vývoj, význam, dělení a systém řízením+Kultovní úloha vody ve Wellness

Cesta do Indie a plavba kolem světa

Vasco da Gama doplul do Indie v roce 1498. V letech 1519 – 1522 se uskutečnila prvá plavba kolem světa. Jejím velitelem byl Portugalec ve španělských službách Fernando Magalhaes ( 1480 - 1521). Jejím důsledkem byl rozvoj kartografie a spolu s vynálezem knihtisku i značné rozšíření map a tištěných popisů cest. Tato historická cesta představuje základní mezník v dějinách objevných plaveb. Díky svým schopnostem tento Portugalec vykonal nesmrtelný čin a výsledky jeho expedice nejen prokázaly možnost dosáhnout Ostrovů koření a Indie plavbou na západ od evropských břehů, ale současně přispěly k zpřesnění představy o velikosti Země. Z hlediska geografického poznání se svou významností může rovnat velikánům, jako byl Kolumbus či Vespucci.

Začátky moderního CR: 17. století – 19. století

Samotný vznik cestovního ruchu jako společensko-ekonomického fenoménu je různými autory datován různě. Přesto se většina z nich shoduje v tom, že počátky moderního cestovního ruchu lze spatřovat v 17. a 18. století. V tomto období se jednalo téměř výhradně o individuální cestovní ruch. V širším měřítku se cestovní ruch začal rozvíjet až v 19. století.

Chronologii vývoje cestovního ruchu asi nejznámější formou zpracovává Freyer, který rozlišuje „Předfázi“ (do roku 1850), „Počáteční fázi“ (1850-1914), „Rozvojovou fázi“ (1914-1945) a „Vrcholovou fázi“ (po roce 1945). Za hlavní rozlišovací znaky jednotlivých etap považoval:

-druh dopravního prostředku (nové vynálezy, rozvoj technologií a dopravní infrastruktury vede k využití stále kapacitnějších, rychlejších, bezpečnějších a pohodlnějších druhů dopravy

-základní motivaci, která vede k účasti na cestovním ruchu (změna motivace od nutnosti cestovat /obchodní, vojenské a jiné cesty/ až po cestování jako součást využití volného času

-typologii účastníků (odraz socioekonomických změn ve společnosti, které umožnily podstatnou měrou zvýšit počet účastníků cestovního ruchu.

Většina autorů se tedy shoduje, že počátky moderního cestovního ruchu je třeba hledat v 17. a 18. století, kdy existovalo právo volného pohybu po cizích územích pro šlechtice a kupce. Cestování bylo reprezentováno především cestami šlechticů a tovaryšů za získáváním zkušeností. I po celé 17. a 18. století se ubytovací standart zlepšoval jen pozvolna. Přestože cestování začalo zaujímat významné místo, zůstávaly zájezdní a ubytovací hostince ještě hluboko do 19. století na nízké, v podstatě středověké úrovni.

Významným cestovatelem byl James Cook, který prozkoumal řadu tichomořských ostrovů a východní pobřeží Austrálie, se zasloužil o rozvoj mapování moří, stanovil rozměry Severní Ameriky a Austrálie a otevřel cestu k výzkumu Antarktidy. Strávil půl roku na Novém Zélandu, o němž nakonec podal nejpodrobnější informace, detailní zápisky o životě jeho obyvatel, jejich kultuře a náboženství. Díky jeho zprávám vydaným v tisku v 18. století veřejnost projevila zájem o cesty na Nový Zéland. Zejména se zde začali usazovat velrybáři, lovci tuleňů, obchodníci a později i křesťanští misionáři. Z jeho plaveb je známo, že posádka na lodích pod jeho velením nikdy netrpěla kurdějemi, protože byl vždy zásoben čerstvou zeleninou, ovocem a v neposlední řadě kyselím zelím, které museli každý den námořníci povinně jíst.