UVOD_DO_BIBLE_2013_I
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
vzbouřil a snažil se spojit s Egyptem proti Babylonu, je Jeruzalém
obležen. Joakim umírá a Jeruzalém se vzdává. Mnoho nejlepších lidí
z království je odvedeno do zajetí.
Sedekiáš (597-587) je dosazen Babylonem na trůn, aby vládl zbytku
národa. Ale i on se po čase postavil do opozice proti Babylonu.
Nabuchodonosor po druhé obléhá Jeruzalém. Po dvou letech je
Jeruzalém r. 586 dobyt. Sedekiáš oslepen a odveden do zajetí a s ním i
zbytek judského lidu. Chrám jeruzalémský a všechny důležité budovy
jsou vypáleny, hradby zbořeny. Království Juda přestalo existovat.
2.10.3 Babylonské zajetí
Do zajetí bylo odvedeno asi 50 000 lidí z Judska. (Tedy Židů, jak se od
té doby začalo Izraelcům z Judy říkat.) Zdá se, že s nimi nebylo v zajetí
zacházeno špatně. Mohli si budovat domy, zaměstnávat se obchodem.
Největší ztrátou pro Židy byla ztráta chrámového kultu, který byl
středem jejich náboženského života. Proto se kněží a proroci (prorok
Ezechiel) snaží semknout vyvolený národ kolem nového náboženského
středu, a tím je Zákon Jahve a životní řád, z něj plynoucí. Tak judští
vyhnanci v Babylonu stále více zachraňovali příkazy Boží, týkající se
každodenního i náboženského života, a odmítali vše pohanské. Pečlivě
zachovávali sobotu, obřízku a další přikázání, která je odlišovala od
jejich pohanského okolí. Tak si udržovali vědomí národa Bohem
vyvoleného. Protože zmizel chrám a s ním pečlivě vypracované formy
kultu, vracejí se Židé ke starým tradicím. Ty jsou zapsány v posvátných
knihách. Jsou písemně zachovány (zachycovány) další ústní tradice a
výroky proroků.
Staré literární tradice jsou spojovány a nově interpretovány z hlediska
nové situace a nového poznání Boha Jahve, nové zkušenosti s ním. Tóra
a některé knihy prorocké (Nabiim) právě v době zajetí a ve století po
něm dostávají svou definitivní podobu, jak ji dnes známe.
2.11 Biblická literární tradice v 8. - 5. stol.
2.11.1 Elohistická škola
Škola, ze které vyšel další pramen literární biblické tradice: pramen
elohistický. Vznik této tradice neumíme místně ani časově určit.
16
Vzhledem k tomu, že pramen jahvistický pochází z jižní říše, soudí se,
že Elohista vznikl v říši severní. Časové určení je také velmi přibližné.
Jistě vznikl po rozpadu Šalamounovy říše (932) a před pádem jižní říše
(586). Nejpravděpodobnější jsou století 9. a 8. Tato škola vychází ze
stejných ústních tradic jako jahvistická. Často vypráví o stejných
událostech. Části elohistické tradice jsou obsaženy v prvních čtyřech
knihách Pentateuchu.
Charakteristika elohistického pramene:
a/ Pro Boha užívá jména Elohim. Elohim je množné číslo od slova El,
které ve všech kanaánských jazycích označuje boha. (Také v bibli je
nacházíme: El - Šadaj- Bůh všemohoucí, Panu El - Tvář Boha.)
Množným číslem Elohim hebrejština vyjadřuje abstraktum, božství
Boha. (To odpovídá teologii Elohisty, která vyzdvihuje velikost,
všemohoucnost a vznešenost Boží. Zdůrazňuje vzdálenost mezi Bohem
a lidmi. Překlenout ji pomáhají sny, andělé, hlasy z nebe. Jejich
prostřednictvím Bůh sděluje lidem svou vůli.) Z velké úcty k Bohu se
Elohista neodvažuje použít Božího jména Jahve a místo toho označuje
Boha vlastností, která činí Boha Bohem: Božství - Elohim.
Je nápadné, že ještě další dvě jména užívá Elohista jiná než Jahvista:
Amorejci (E) - Kananejci (J) Oreb (E) - Sinaj (J)
b/ Styl Elohistův je těžkopádný a mnohomluvný.
c/ Elohista nemá univerzalistický pohled. Jeho zájem se soustřeďuje jen
na Izrael. Vyprávění začíná od patriarchů. Líčí je co nejpříznivěji. Zato
vůči pohanům je víc nedůvěřivý než Jahvista. Snaží se tak chránit
monoteismus Izraele. Velkou úctu má k Mojžíšovi.
2.11.2 Dílo deuternomistické
První spis této další literární biblické tradice vznikl před rokem 622. Na
základě této "knihy Zákona" provedl král Josiáš reformu kultu. Užívá
však velmi starých tradic sahajících až do dob Mojžíšových. Je sepsán
ve formě Mojžíšovy řeči před jeho smrtí. Mojžíšovo poselství
aktualizuje pro svou dobu.
Kníhaje vedena jedinou myšlenkou. Izrael musí zůstat věrný smlouvě s
Jahvem, uznat Jahve jako jediného Boha a uctívat jej jediným kultem v
jediné svatyni. Styl je velmi osobitý. Je to působivý, zapřísahající